Et vogue le navire
E la nave va
A loď pláva
And the Ship Sails On
And the Ship Sails On
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Gianfranco PlenizioHrají:
Freddie Jones, Barbara Jefford, Peter Cellier, Norma West, Antonio Vezza, Luigi Uzzo, Janet Suzman, Pina Bausch, Paolo Paoloni, Maurice Barrier, Fred Williams (více)Obsahy(1)
Začátek á la starý němý film postupně přechází do zvuku a barvy. Do luxusní lodi nastupují obdivovatelé zesnulé operní zpěvačky, povětšinou z hudebního světa, aby splnili její poslední přání, rozptýlili popel do moře u jejího oblíbeného ostrova. Urozená společnost hraje na skleničky kuchařům, zpívá topičům, tančí se srbskými utečenci před první světovou válkou, které vyloví na palubu. Ty si však vyžádá rakouská válečná loď. Před jejich vydáním proběhne obřad, z ozdobné podušky vítr rozfouká do moře zpěvaččin popel.... (Qasa)
(více)Recenze (26)
Intuitivní kritika evropské společnosti v hudebně v bohatém, vizuálně bohatém prostředí, jenž je lehkým vykreslením satirizující zaslepenou samolibost, která v absolutně žádném příběhovém vývoji ztrácí veškerý smysl pro realitu, jenž v celkovém důsledku spadá do sebeironické roviny. ()
Unikátna Felliniovská cesta oceánom, z cca roku 1914. Nápadne nerealistický, delikátne absurdný, trochu nevyvážený, ale plný úchvatných obrazov a nezmazateľných Felliniho tvárí... plus otváracia scéna, ktorá je absolútne fascinujúca. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1986/87. ()
I plavba může být cíl. Dadaistická hříčka, vzpomínka na staré zašlé časy, ale i obraz užívající a bavící se Evropy na prahu nadcházející katastrofy a velkých změn. Ve filmu vlastně tyto časy "luxusní dekadence" symbolicky končí příchodem srbských uprchlíků na loď po vypuknutí 1. světové války. Obrazová stylizace je ale každopádně působivá a trochu mi v některých momentech (pohled na moře a ostrov, strojovna lodě, rakouský křižník) připomíná vizuální poetiku našeho Karla Zemana. ()
Mám z Felliniho filmů vždycky smíšené pocity. Ale u tohohle filmu jsem si uvědomil, že vždycky, když je film aspoň trochu epický a nejde jen o obrazy, lyriku, impresionismus a symboly, tak mi všechna ta kulisová podívaná a naplno exponovaná forma dává větší smysl a více si to užiju. Myslím si, že Fellini je vynikající vypravěč, akorát mnohdy mám pocit, že forma zastiňuje to podstatné sdělení. U tohohle filmu se tak nestalo a já si s chutí užil krásně výpravné, ale i epické dílo. Netvrdím, že jsem všemu porozuměl a rozklíčoval veškeré metafory, ale i přesto mám pocit z dobře stráveného času. ()
Má_to_strašně_pomalej_rozjezd. Zhruba od exkurze osazenstva do kotelny už ale dobrý. Dobře je na tomhle filmu vidět, jak je Fellini je obecně vzato směs hluboký reflexe lidskýho života (život jako cesta k smrti/se smrtí, společnost symbolizovaná ironicky nazvanou lodí Gloria, nevědomí symbolizovaný nosorožcem, tragikomický sexus atd.) se snovými, né zrovna snadno dešifrovatelnými prvky. Řekl bych, že jeho filmy jsou do jistý míry jen hrou imaginace: kdyby chtěl člověk ten jeho svět "interpretovat" do posledního detailu, zbláznil by se z toho. Např. ten kabaretní výstup (hra na skleničky) - Fellini má prostě slabost pro kabaret/cirkus/varieté, pro estrádu, tak to tam dá, nic víc za tím asi není. Estráda u něj není symbol čehokoli, je to typická lidská zábava, určité opojení, ale s nemalou dávkou povrchnosti, kolotočářství. Na druhou stranu někdy mluví velmi zřetelně, např. když jeptiška coby představitelka církve řekne o přítomných Srbech "Bůh se o ně postará", zatímco jídlo jim musí odnést někdo jiný. Hašteřiví, různě deformovaní "kumštýři" jsou vylíčeni rovněž celkem jednoznačně - o tom Fellini asi něco věděl. Vcelku vzato je tu ale Mistr celkem smířlivý a tón toho filmu je spíše lyrický, mírný, jemně humorný, chybí tu brutalita (oproti takovému Satyriconu). ()