Interview
-
Intervista
-
Interview
Komedie / Drama / Životopisný
Itálie, 1987, 105 min
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nicola PiovaniObsah
-
Virtuózna poetická variácia na tému filmových ateliérov Cinecittá je vyznaním lásky veľkého režiséra k svojej profesii a ľuďom okolo nej, plným pochopenia, lásky a súcitu. Fellinimu sa tu podarilo zachytiť zvláštnu a trocha záludnú všeobecnú podstatu filmu v"bec - jeho schopnosť zastaviť čas; zachytiť okamih a hoci po mnohých rokoch ho znova vzkriesiť a konfrontovať tak minulosť s prítomnosťou (Mastroianni tu mávnutím paličkou "vykúzli" epizódu z filmu SLADKÝ ŽIVOT - scénu vo fontáne s Anitou Ekbergovou). Evokuje spomienky na prvý príchod do Cinecittá, s neodolateľnou iróniou necháva nazrieť do dobovej filmovej kuchyne; potom sledujeme sp"sob jeho súčasnej práce. Nezabudnuteľná je scéna, v ktorej na komparzistov, schovaných cez noc pred dažďom pod igelitovou plachtou, zaútočia na úsvite Indiáni na koňoch s hrozivými televíznymi anténami-symbolom súčasného Ríma. Z filmu vanie clivota po dobách mladosti, ako aj po časoch, keď sa divák rád nechal unášať tieňmi filmového plátna do ríše snov. (oficiální text distributora)
Virtuózna poetická variácia na tému filmových ateliérov Cinecittá je vyznaním lásky veľkého režiséra k svojej profesii a ľuďom okolo nej, plným pochopenia, lásky a súcitu. Fellinimu sa tu podarilo zachytiť zvláštnu a trocha záludnú všeobecnú podstatu filmu v"bec - jeho schopnosť zastaviť čas; zachytiť okamih a hoci po mnohých rokoch ho znova vzkriesiť a konfrontovať tak minulosť s prítomnosťou (Mastroianni tu mávnutím paličkou "vykúzli" epizódu z filmu SLADKÝ ŽIVOT - scénu vo fontáne s Anitou Ekbergovou). Evokuje spomienky na prvý príchod do Cinecittá, s neodolateľnou iróniou necháva nazrieť do dobovej filmovej kuchyne; potom sledujeme sp"sob jeho súčasnej práce. Nezabudnuteľná je scéna, v ktorej na komparzistov, schovaných cez noc pred dažďom pod igelitovou plachtou, zaútočia na úsvite Indiáni na koňoch s hrozivými televíznymi anténami-symbolom súčasného Ríma. Z filmu vanie clivota po dobách mladosti, ako aj po časoch, keď sa divák rád nechal unášať tieňmi filmového plátna do ríše snov. Komentáře uživatelů k filmu (16)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $138,608 ║Tržby Celosvetovo $-║(16.8.2009)
-
Morien
Nechci činit ukvapené závěry, ale tenhle Fellini mě asi zatím bavil nejvíc ze všech. Ale v tomhle případě je to tak, že k tomu pocitu musí člověk vidět všechny předchozí filmy, jinak by to nefungovalo.(22.3.2012)
-
Amarcord_1
90 % - V kombinaci s knihou rozhovorů s Fellinim si tuto sondu do jeho světa filmu a filmařiny s autobiografickými prvky užijete mnohem víc. Nostalgické, úsměvné, klukovské, klaunské... prostě typické.(17.5.2010)
-
sportovec
Pro Felliniho typická kolážovitá mozaika děje a pohledů pod povrch římských ateliérů i filmového umění a řemesla vůbec je standardně invenční a opět felliniovsky opojná. Stejně tak jako v doprovodném dokumentu je Fellini až překvapivě otevřený, aniž by ztratil cokoliv ze své tajemnosti. Film je pro něj základní vyjadřovací schopností právě pro svou schopnost komunikovat obrazem. Provází ho od prvních kroků dospělého života a v tomto filmu navíc jakoby Fellini svým poznávacím poselstvím současně dále dotvářel svou filmovou poetiku i v závěrečném období své umělecké dráhy. Strukturou tohoto svého poselství tento geniální velekněz světového hraného filmu připomíná silně ROMU. Řím je také město, které je - jak Fellini sám zdůrazňuje - teatrem mundi všeho podstatného z jeho života. To, co je Felliniho silou - neobvyklé vyzařování - je současně i Felliniho konstatovatelnou slabinou: osloví a oblaží jen toho, kdo je naladěn na shodnou vlnovou délku lásky, krásy a hrdé pokory. Zdá se, že těch oslovených je stále víc než dost.(11.4.2010)
-
MIMIC
Čo môže byť magickejšie než "konkrétna iracionalita" filmových štúdií, kde v reálnom priestore vznikajú ireálne prostredia, ktoré drvivá väčšina zainteresovaných vníma ako miesto každodenného stresu a rutiny a zvyšok vyvolených ako božie kráľovstvo na zemi? Ak asistentka réžie pripomenie absenciu istého herca hysterickým vyvolávaním "Chýba fašista! Chýba fašista!", je o mágiu postarané. Ak sa japonskí kinofili pri príprave absurdne pôsobiacej reklamy pýtajú, čo za film sa tu nakrúca, je to nielen zábavné a magické, ale i znepokojujúce a deviantne veľkolepé, pretože pomyselná fúzia filmu a reklamy otvára vo svete fantázie, slobody a umenia Pandorinu skrinku propagandy. Ak sa Anite Ekberg a Marcellovi Mastroiannimu premietnu po 27 rokoch scény zo "Sladkého života" a kamera sníma ich skutočné emócie, razantný vpád dokumentu do hraného filmu vnáša do celej tejto mágie punc skutočného života a tým i opodstatňuje zmysluplnosť existencie kinematografie ako takej. Jeden z najlepších filmov o filme.(25.4.2005)
-
jojinecko
Priznám sa, Felliniho filmy nie sú moja šálka kávy...Interview je vcelku zaujímavým "kvázi-dokumentárnym" panoptikom z pozadia príprav filmov...Scéna keď Mastroianni a Anita Ekberg spomínajú na spoločné nakrúcanie La Dolce Vita je skutočne nádherná!(4.8.2006)
-
Skip
Fellini připravuje filmovou adaptaci Kafkovy Ameriky, přitom s ním japonský televizní štáb natáčí interview, zároveň se odehrává film, který sám natáčí o tom, jak poprvé přišel jako novinář do ateliérů Cinecittà, kde se zrovna natáčí film, dále se natáčí několik reklam, dojde k výletu za Anitou Ekbergovou, kde se zavzpomíná na Sladký život, to vše jakoby v jednom sledu. Zní to chaoticky a také to chaos je, ale velký mistr Fellini má vše pod kontrolou a divákovi se dostává vskutku nevšedního filmového zážitku.(10.1.2011)
-
MarJel
Po filmu ROMA a Amarcord asi nejsubtilnější Fellini.(27.1.2011)
-
Terva
Federico Fellini vzpomíná..... Scénář : Federico Fellini a Gianfranco Angelucci. Kamera : Tonino Delli Colli. Hudba : Nicola Piovani .......Ve skutečnosti je film autobiografií režiséra.(2.9.2011)
-
mortak
Fellini se logicky posouvá od vytváření iluze reality (což nikdy neskrýval - viz třeba igelitové moře v A loď pluje) k vytvoření iluze o iluzi - iluze tvorby filmu. Používá k tomu japonský štáb, kterému se dostane všechna ta falešná mytologie filmové tvorby. Namátkou: umění je růže na kupě hnoje, a tak režisér kleje, hvězda je vulgárně smyslná, MM a AE nostalgicky sledují své nesmrtelné mládí; Fellini ukazuje zkaženost doby, ve které se točí jen reklamy pro TV... Je to přes svou lehkost precizně propracovaný film, jen mně tu chybí zcizování, pohled zpoza iluze - Japonci i divák dostanou přesně, co chtějí, tj. lehoulinkou nostalgii a rozvernost. Jen v jedné chvíli se Fellini dotkne něčeho skutečného - když během jízdy tramvají všichni ti usměvaví Italové hailují a vzývají Duceho jako o život.(18.12.2010)
-
MarekT
Nemyslím si, že by tento Felliniho film byl nějak výrazně špatný, nicméně tento film podkopává pomyslná noha hned dvakrát. ___ Za prvé - Americká noc. Pokud jste o čtrnáct let starší francouzský snímek viděli, tak vám určitě neušlo, že Interview využívá prakticky stejné dějové linie - tj. "making of" fiktivního filmu (mimochodem zdejší výběr mě mile potěšil, jelikož zpracování Kafkovy Ameriky z rukou FF by byl potencionální majstrštyk), kde ale všechny režisérské postupy jsou plně založeny na skutečnosti. Problémem je, že zatímco Truffaut plnohodnotně propracoval charaktery jednotlivých členů štábu (např. maskérů, kameramanů, klapky, příbuzných od herců apod.) natolik, že jsem si při sledování LNA uvědomoval důležitost těchto funkcí, zde nás nic takového nečeká, vlastně jen v případě pomocného režiséra se dá vzbudit zájem diváka. ___ Film ale není dokonalou autoreflexí sám o sobě, jelikož například úvodní expozice je dle mého názoru trochu rozmáchlá, než se dostaneme do Cinecitty, uběhne cca půl hodiny. Nemluvě o tom, že vše podstatné k vztahu k filmu mě Fellini vlastně již řekl u 8 1/2. ___ Jinak mě ale skoro dvě hodiny strávené s Federicovým štábem přišly fajn, za nejlepší osobně považuji sekvence s castingem, nemluvě o příjemném cameu Marcela Mastroianniho a Anity Ekberg. Právě i díky tomuto potěšení mohu dát čtyři hvězdičky bez jakýchkoli ústupků, byť nezastírám s ohledem na slabost k tématu, kterým se snímek zabývá, mírné zklamání.(3.7.2010)
-
d-fens
ocenenia : MFF Moskva 1987 - 1. cena(22.1.2012)
-
farmnf
Milovníky mistra film neskutečně potěší. Kdo byl dřív? Romulus, Remus, Řím nebo Fellini. Fellini tam neříká na plnou hubu "Mám rád Řím, jsem jeho součástí i tvůrcem", divák to cítí i bez dojemných tlachů. Navštívíme Anitu Egberg-holka je to tedy odrostlejší, tlustší ale sympaťačka, poklábosíme s Marcellem. Vše příjemně ubíhá a nečekejte smrt známé celebrity, šokující zvrat nebo sex. Jak se točí film o filmu, toto bych nazval film o dokumentu. A přece ke zvratu dojde. Na závěr. Indiáni přepadnou štáb. Film nejlépe charakterizuje jedna ze závěrečných vět: "Dotočeno? Jó dotočeno! A jak to vypadá? Co já vím, dotočeno!"(1.10.2007)
-
tomtomtoma
Zajímavá pocta filmařeskému řemeslu. Je to jákýsi hraný dokument o filmu o filmě, kde je do hašteřivých detailů obnažena práce týmu na vzniku filmu. Také pocta starým dobrým časům a hercům Marcellu Mastroiannimu a Anitě Ekberg. Má to autobiografické rysy, když mladého Felliniho hraje Sergio Rubini. Sám Federico ve filmu vysvětluje, když popisuje zajímavé detaili. Je to taková zajímavá oslava Federica Felliniho italského filmu a sebe sama.(4.4.2010)
-
LeoH
Pan režisér nám v typické tříšti volně (ale formálně dokonale) pospojovaných emotivních obrazů dává ochutnat atmosféru vzniku filmu, přesněji řečeno (podobně jako Truffaut v Americké noci) jen té nejatraktivnější fáze – natáčení. Do takto připraveného těsta zamačkává rozinky svých pocitů vůči milovaným ateliérům, oblíbeným hercům, filmu jako médiu. Pro diváka, kterému Felliniho pozdní bezpříběhový asociačně-subjektivní styl vyhovuje, je to milé nostalgické pokoukání, možná až moc bezkonfliktní... Kolem a kolem za mě trochu slabší ****.(14.6.2010)
-
Bohulib
Na ten film je potřeba mít správnou náladu a nečekat žádný děj. Osobně se mi nejvíc vybavuje scéna dvojitého filmu ve filmu.(11.9.2007)
