Johnny Mad Dog

Buďme rádi, že žijeme tady. Buďme rádi, že prezident je jen opilec a ne člen toho či onoho kmene, kterej zrovna bojuje s dalšími kmeny... Já nevím, ale ať koukám na jakejkoliv film z Afriky a je jedno jestli je to Somálsko, Rwanda, nebo prostě kterákoliv jiná část, zkrátka že tahle země ještě nebyla připravena na vlastní svobodu. Po druhé světové a leckde i před ní se vzedmula veliká vlna antikolonialismu. V řadě států Afriky díky segregaci a diskriminaci původního obyvatelstva šli nakonec bílí od válu a začal bordel... Mugabe, Amin a další ,,vládcové'' čerpali z toho co zůstalo po kolonialistech, kteří leckde nechali při útěku veškerý majetek, domy, fabriky... Chvilku z toho nakradeného se dalo vyjít, ale stejně jako po nástupu komančů u nás nastal úpadek. Afrika má ještě tu libůstku, že tam odedávna proti sobě stojí různé kmeny. Když šli kucí po sobě klacka, tak to ještě šlo. Jenže oni teď mají ákáčka a erpégéčka... Co s takovou partičkou dětí co odmala kradou a zabíjejí? Ty už nikdo nepřevychová. A že jich musí po Africe běhat. Padá z toho na mně děs a jen si říkám, že dokud se třískají mezi sebou tam u nich, je to strašné, ale zaplať bůh, že je to tak daleko.... Nechtěl bych být tam v těch oblastech prostým vesničanem, který chce jen být... I bez válek to tam není med, ale mít doma na návštěvě jednou vládní vojsko a pak tyhle chlapečky... Tenhle film schválně neměl příběh. Byla to spíš taková reportáž o ,,působení'' jedné skupinky se vším co k jejímu ,,působení '' patří. Prostě pár běžných dní se skupinkou malých vrahounů, kteří můžou vše, dokud je nějaká ta kulka neoznačkuje na svatebních šatech červeným koláčem. Brrrr. Buďme rádi, že žijeme tady.... 4 pomeranče. * * * * (04.04.2015)

Filmů z afrických válek je jako šafránu a většina z nich je navíc o Rwandě, takže každého dalšího příspěvku z nějaké další zajímavé země je potřeba si považovat. Tentokrát je to Libérie. Místní občanskou válku tu můžeme sledovat v rámci příběhu Johnyho Mad Doga, odhadem asi tak četaře v povstalecké armádě, která organizací i chováním připomíná spíš dětský gang. Žádné velké geopolitické souvislosti tu nejsou, zato je tu hromada bezúčelného násilí na všem, co má ruce a nohy ("Hele, to je děcko nepřítele! Dej ho sem, sežeru ho."). Není to žádný velkofilm, ale jako nakoukání do liberijských reálií to funguje docela dobře. (03.05.2024)

Na tento "evropský skvost" jsem náhodou narazil před pár dny na jednom HD trackeru a díky svému obsahu mě ihned zaujal, neváhal jsem ho přidat na CSFD a dnes jsem se k němu konečně dostal. Začnu trochu od konce a hned v úvodu doporučuji shlédnout i závěrečné titulky kvůli realistickým fotografiím. Pokud jste viděli Hotel Rwanda z roku 2004, nebudete ani v tomto snímku násilím příliš zaskočeni. Johnny Mad Dog je silný, působivý a pomalejší snímek, který vypráví příběh etnického konfliktu, zuří občanská válka a vraždících čistek se tu ujímají náctiletí chlapci, odhadem tak kolem 13-15 let. Děj se odehrává v Africe, konkrétně v Libérii a je inspirován jejími historickými událostmi, které mají počátky v roce 1989 (ve filmu však není lokace blíže specifikována). Jakožto správně zpracovaná (agitkou vojáků) bojová jednotka mladých bojovníků za svobodu, které právě velí charismatický chlapec s přezdívkou "Johnny Mad Dog" (jistě si dokážete představit proč ji má), plní své rozkazy s nad 100%. Dokonce s takovou vervou, jako když běží nasranej hroch, kterému někdo stojí v cestě k hošišti a tak střílejí po každém, kdo se jen hne a je jim jedno, jestli jsou to nepřátelská vojska nebo ve většině případů jen obyčejní civilisté. Paralelně s tím se odehrává příběh mladé holčičky, jejíž dosavadní život je jejich běsněním ovlivněn a je jen otázkou času, kdy se stane to, co již od počátku filmu čekáte. Válka je sama o sobě špatná a představa dětí střílejících s chladností terminátora bez výčitek svědomí, je asi tou nejhorší možnou variantou. Za zmínku kromě vizuálního zpracování exteriérů lokací, stojí především herecké výkony mladých jedinců, a pokud si budete stejně jako já říkat, že byli až příliš reálné, máte pravdu a zbytek si jistě domyslíte sami. Zde naleznete vše, co byste od svých dětí slyšet opravdu nechtěli - vraždy, brutalita, sex a sprosté nadávky, čili nic pro slabé povahy. Pozitivní věc na tomto násilném dítku je však ta, že tu nejde jen o vraždící pomatené děti. Ve filmu je zakomponována univerzální zpráva, která nám říká, že se každé dítě za špatných podmínek dokáže změnit i např. v zabijáka. Zároveň však ve skrytu duše zůstává stále nedospělým malým jedincem a jako takový se i sám o sobě bojí světa, který ho obklopuje a v podstatě chce jen klidný domov s rodiči. (7/10) (08.06.2009)

Pokud bych se bral JMD z nějakého historického nebo dokumentárního hlediska, asi bych hodnotil stejně. Jen s tím rozdílem, že by jej vysílali na kanále Discovery nebo by byl součástí žhavých zpráv BBC. Jenže po pár minutách si budete pamatovat jen něco o drsném násilí afrických dětí. Ikdyž Mad Dog nabízí hodně vypjatých situací, většina z nich na mě působila prázdně, paradoxně právě ty o násilí... 50% (07.02.2010)

Mnohem více než příběhový film, sondu či dokument připomíná Johnny Mad Dog vzkaz. Nedá se popřít, že je opatřen jednoduchým dějovým obloukem, má směr a ukončení, nicméně něco co by se dalo uchopit jako klasický příběh najdeme jen stěží. Pokud bychom chtěli snímek uchopit jako sondu, jen těžko nám poskytne nějaké závěry. Jedná se spíše o studování následků bez znalosti výchozích příčin. Dokumentárnímu pojetí zase brání vysoká nekonkrétnost. Johnny Mad Dog není ukotven v čase ani v prostoru. Žánrově má nejblíže asi k městské road movie. Partička bizarně oblečených dětí putuje městem a v podstatě zabije vše co potká. Cesta je však naplněna několika přerušeními obsahujícími, krom spousty křiku a siláckých gest, určitý posun. Johnny Mad Dog určitě není špatným snímkem. Naopak, je zajímavým příspěvkem už jen kvůli svému přístupu. Sázka na neznámé herce se zde nejednou vyplácí. Použití humor v několika scénách překvapí, na druhou stranu působí přirozeně a neurazí. Věta „Tak buďte opatrní, Izraelci nebo Chuck Norris mohou být okolo.“ má velkou šanci na zápis mezi nejlepší filmové hlášky. Nicméně troskotá na slabém vyprávění. Schéma jdeme-něco se děje-jdeme-něco se děje sice zpočátku není špatné, ale jakmile si divák zvykne na okolí a omrzí ho zajímavý dialekt místní angličtiny, uvědomí si, že snímek se točí v ohromné smyčce, která de facto mohla být ukončena kdekoli a kdykoli. Navíc jsou veškeré uzavřené scénky zajímavé jen kvůli věku protagonistů, absolutně ničím jiným nezapůsobí. A pokud je celý snímek vystavěn jen na faktu „budeme šokovat tím, že jsou mladí“, pak je něco bohužel špatně. (25.03.2011)