Cabiriiny noci

Moje stvrte stretnutie s Fellinim dopadlo tentokrat omnoho lepsie, ako pri filme 8 1/2 (1963), pretoze pokial som sa pri tomto filme nudil, pri Cabiriinych nociach ma opät zaujal jednoduchy dej nestastnej naivnej prostitutky, ktora tuzila po normalnom zivote, najst svojho princa, ktory by ju miloval, vydat sa a mat stastny zivot. Trosku mi to pripomenulo PRETTY WOMAN (1990) s Juliou Roberts, ale toto je Felliniho film a nie je to ziadna romanticka komedia, ale skor drama. Teda v tych filmoch, kde sa objavuje Felliniho manzelka Giulietta Masina, (znama aj ako PERINBABA (1985) z Jakubiskovej rozpravky), ma jednoducho bavia viac, prikladom je aj podobny film SILNICE (1954)... 24.09.2010 _______ Giulietta Masina - (Maria ´Cabiria´ Ceccarelli) +++ Francois Périer - (Oscar D´Onofrio) +++ Franca Marzi - (Wanda) +++ Dorian Gray - (Jessy) +++ Aldo Silvani - (Čarodejník) +++ Amedeo Nazzari - (Alberto Lazzari) +++ Produkcia: Dino De Laurentis +++ Hudba: Nino Rota +++ Nemecka Cinema - ziadne hodnotenie (24.09.2010)

Poslední záběr filmu, v němž plačící Cabiria (či Maria) nesměle odpovídá drobnými pokynutími na pozdravy kolemjdoucích mladíků hrajících, s nelíčenými sympatiemi, k osamělé ženě na kytary, je syntézou celého jejího příběhu a současně i výrazem hrdinčina obrácení. Korunuje jej kratičký okamžik, kdy se podívá do kamery a svým pohledem si v tu chvíli získává cestu do těch nejposlednějších tvrdých srdcí, které její prostotě a přirozenosti dosud odolávaly. – Já jsem ale jejímu kouzlu podlehl na samém začátku její cesty a s každým návratem k tomuto Felliniho vyznání se utvrzuji ve svých sympatiích. Jakkoliv je ukřičená a ve své bezprostřednosti nevyzpytatelná a přirozeně i trochu sebestředná, je také neobyčejná, soucitná, něžná a přes pochopitelnou nedůvěřivost ochotná otevřít se. – Režisér složil tuto skrytou hagiografii z hrdinčiných nevšedních zážitků, které potvrzují její naprostou pravost, ryzost a současně odhalují, že je stále krok od naprosté proměny, za niž se modlí k Panně Marii. Tyto drobné příhody jsou přitom tak pevně přitahovány k tomu nejvšednějšímu, že s ním až splývají, a to, co je na nich zázračného, prosvětluje celou tu tíži, která ji tiskne k zemi. – Nakonec se ale projasní. (27.12.2022)

Jeden z filmových klenotů Frederica Felliniho s nesmrtelnou rolí Giulietty Masinové. Až poeticky nerealistický obraz reality života bídy římské periferie 50. let. Příběh prosté dívky z ulice, která krátce pozná luxus nebo lásku, aby pak znovu spadla na zem, musí dojmout každého. Je zajímavé, že dějová linka filmu postrádá striktní kontinuitu. Jedná se o množství menších scén, které dohromady vytváří výsledný dojem. Pořadí těchto scén, až na výjimku úvodní a závěrečné negativní zkušenosti Cabirie, není podmíněno dějem. Jsou to takové krátké životní etudy spojené s životem hlavní hrdinky, které nám jí pouze ukazují jako člověka, než aby měly jasné směřování. Snímek je plně prostoupen trvalým soucítěním diváka s postavou Cabirie ve všech jejích podobách. Rozmanitost hereckého projevu Masinové téměř nezná hranic. Divák se tak při vytváření názoru na osobnost hlavní hrdinky neubrání jistým rozpakům, protože ji nelze rychle zařadit podle šablony. Sexuální podtext její postavy je v kontrastu s jejím přirozeným naturelem. Ve výsledku právě množství výrazových prostředků dává postavě skutečné lidské rozměry. Cabiria je vzácným příkladem lidské houževnatosti osoby žijící na okraji společnosti bez rodiny a skutečných přátel. Nemá důvěru v lidi. Ačkoli není obdařena velkou inteligencí, má dobré instinktivní cítění, které jí v životě vede. Vlivem špatných zkušeností již věří jen sama sobě. Její život je naplněn osamělostí. Se svým těžkým údělem bojuje zdánlivě velmi suverénně. Se svéráznou zarputilostí hájí svou lidskou důstojnost. Její spontánní radost a vitalita je v ostrém kontrastu s prostředím, ve kterém žije. Do jisté míry jde o pózu, kterou se snaží zakrýt svou vnitřní slabost a citlivost. Tato v kritických chvílích vyplývá napovrch a činí jí zranitelnou. Navzdory drsnému prostředí a vlastní vnější hrubosti nepřestává věřit na čistou lásku. Ona stále doufá v zásah vyšší moci, která přinese pozitivní obrat v jejím životě. K tomuto zásahu se myšlenkami velmi upíná a modlí. Ví, že je naprosto bezbranná v momentě, kdy je její přirozený instinkt oklamán. Je kruté, že přesně to se v závěru filmu stane. Přesto ale film nemá čistě negativní zakončení. V momentě, kdy se Cabiria v samotném závěru zapojí do průvodu muzikantů, chytá druhý dech a novou naději. Je neuvěřitelné, jak málo jí stačí. Je natolik silná a houževnatá, že jde stále dál. Prožila si další tragický omyl a zklamání. Ví, že se jí to může stát ještě mnohokrát a nedokáže tomu zabránit. Jednou to ale vyjít musí. Stejně nemá co ztratit. 93% (18.11.2010)

Cabiria je nádherná filmová postava - ze začátku odtažitá až protivná, postupně si člověk zvyká na její svérázný temperament a hrubší náturu, aby pod touto silnou slupkou našel záblesky ryzího citu a touhy, která v plnosti vychází najevo ve varietní scéně, v níž se náhle vyjeví vnitřní svět osamělé ženy formované sociálními podmínkami a od té chvíle už nic nebrání identifikaci, která však rychle musí na obou stranách projít hořkým zklamáním a následným dojemním poznáním, že přece jen životní smysl nelze vztahovat jen na upřímnou lásku, která možná dle Felliniho výkladu ani neexistuje. Dle mého zde Masinová předvádí ještě lepší výkon než u klaunské Gelsominy, mnohovrstevnatější, mísící vulgárnost a povýšenost s jemným lyrismem, groteskními výstupy a pravou italskou živelností, kterou jsem si s touto herečkou předem vůbec nespojoval. Přirovnání k novodobému Chaplinovi je opravdu přiléhavé - deštník jako nezbytná rekvizita, nejednoznačné vystupování, sklony k sentimentalitě. (25.02.2011)

Dovršení neorealistické filmové tradice. Fellini je věčný mág, který dokáže pobavit i rozplakat navzdory tomu, že jeho dílo oslaví letos 70 let. Cabiriiny noci navazují tam, kde Silnice skončila. Giulietta Masina je tu stejně dojemně-tragickou bytostí, vytrvale toužící po troše štěstí. Tam, kde klaunka Gelsomina byla typem mnohem prostším a z podstaty srdečnějším, je prostitutka Cabiria rozvernější i hysteričtější. Přesto obě postavy pojí jakási tragika vlastního osudu, leč Cabiriin závěrečný přechod (tak trochu na cestě do "sladkého života") vybízí k lepším vyhlídkám. (03.05.2024)