Cabiriiny noci

Ten Felliny je prostě génius. Kdo dokáže 110 minut týrat smutným osudem prostitutky bez budoucnosti, aniž by divák měl jen na chvíli tendence film vypnout? Výšin Silnice to asi nedosahuje (ačkoliv se oba filmy zabývají stejným tématem, tolik typickým pro Felliniho ranné filmy), přesto to považuji za jedno z nejlepších děl italského velikána. (11.03.2009)

Pred Juliou Roberts tu bola Giulietta Masina, najcharizmatickejšia a najokúzľujúca prostitútka v histórii kinematografie. Aj napriek tomu, že snímok pôsobí epizodicky, uchováva si jednu hlavnú líniu o hľadaní šťastia a lásky v živote. Poslaním je opäť heslo ,,že život je krásny,, aj keď sa javí skôr horkokyslo, ako sladko. (10.08.2016)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)

Cabiriine noci sú ďalším príkladom toho, že dvakrát nevstúpim do tej istej rieky. Pred mnohými rokmi som bol talianskym neorealizmom nadšený, dnes ho prijímam bez zaujatia, ako logickú vývojovú etapu vo filmovej histórii. Príbeh naivnej prostitútky by ma mal podľa všetkého dojať. Ale rovnako, ako ma nedojme pohľad na neúspešného bezdomovca, ktorý ním chcel byť, nedojme ma ani film o neúspešnej prostitútke, ktorá ňou nechce byť. Okrem toho je vo filme jej profesia cudne obchádzaná, aby vynikol jej citový život (vrchol takéhoto účelovo deformovaného prístupu predstavoval film Pretty Woman, i keď to je úplne iný level). Takže nespochybniteľným v tomto filme je iba geniálny výkon Giulietty Masini, ktorý sám o sebe stojí za konečné tri hviezdičky, ktoré som filmu pridelil. (28.01.2012)

Tak tohle opravdu není Pretty Woman po italsku. Jde naopak o příběh velmi realistický a krutý, současně však prodchnutý optimismem (viz. krásná závěrečná scéna, která se vynoří znenadání ve chvíli, kdy už se všechno zdálo naprosto ztraceno). Giulietta Masina je fantastická a v tomto filmu je dokonce skutečně krásná - a hrozně mi připomíná Bohdalku za mlada (nejen vzhledem, ale i těmi gesty, postavou a vůbec). K tomu připočtěme opět skvělou režii, hudbu a střih - a máme jeden z nejlepších filmů padesátých let. (08.11.2005)