Le notti di Cabiria
Les Nuits de Cabiria
Cabiriine noci
Nights of Cabiria
Režie:
Federico FelliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Nino RotaHrají:
Giulietta Masina, François Périer, Dorian Gray, Amedeo Nazzari, Loretta Capitoli, Franco Fabrizi, Pina Gualandri, María Luisa Rolando, Christian Tassou (více)Obsahy(1)
Cabiriiny noci patří k nejvýznamnějším dílům Federica Felliniho, oscarového režiséra, scenáristy a matadora italské kinematografie. Snímek představuje poslední autorův příspěvek k neorealistickému hnutí a líčí několik epizod ze života římské prostitutky. Cabiria není již nejmladší, není ani hezká, ani příliš chytrá. Nepřestává však doufat, že se jí jednou podaří zanechat nenáviděného povolání a že začne žít novým životem. Dokonce je ještě schopna věřit v lásku. Avšak oba muži, v jejichž city bláhově doufá, jsou podvodníci, kteří usilují pouze o její nastřádané peníze. Cabiria je oloupena o vše, dokonce i o víru v člověka. Na rozdíl od předchozích filmů neponechává Fellini svou hrdinku chladně jejímu osudu. Cabiria si i přes hořké životní peripetie dokáže uchovat svůj někdy až dětsky naivní optimismus. V závěrečné scéně setkání se skupinou mladých lidí, která je vykládána jako klíč k celému filmu, jí Fellini dává novou naději… (Česká televize)
(více)Recenze (119)
Klasický Fellini, syrový příběh z Itálie o prostitutce "s dobrým srdcem". Film je zpracován perfektně, tady není o čem, Fellini je tu silně zdát. Ovšem scénář se mi chvílemi jevil, že tak nějak ztrácí ten svůj šmrnc, který divákovi nabídne hned v úvodu a poté jsem se chvilkami i trochu nudil - celkový námět je přitom moc dobrý. Přesto u mě převažovali scény, kde mě film bavil a těch slabších bylo přejen méně. Giulietta Masina opět září a hlavně bych vyzdvihnul její mimické dovednosti a všechny její grimasy, z kterých toho lze někdy vyčíst mnohem více než z mluveného slova. Finální záběr je dokonalý a velmi silný, dobře film uzavírá a povýšil u mne hodně celkový dojem z filmu. Rád jsem viděl. ()
"Děláš na Via Venetto?" (jedna z nejdražších a nejluxusnějších římských ulic), ptal se jí slavný herec. "Ne, radši na Archeologické (kdesi na předměstí), mám to blíž na tramvaj". Přesně to je "pracující žena" Cabiria. Celou dobu si nejsme jisti, zda do svých klaunovských (chaplinovských) póz jen uniká před realitou či taková doopravdy je. Asi obojí. Giulietta Masina v jednom z nejlepších ženských hereckých výkonů všech dob (!) A jinak je to poslední "neorealistický" Fellini. Podivuji se nad tím, kolik zde se vyskytujících témat "recykloval" v dalších (hlavně dvou následujících 'velkých') filmech. (Se mu nechtělo vymejšlet nic novýho? :D) /90%/ /thumbs up/ ()
Římská prostitutka jenž se dostává do popředí zájmu diváka. Navzdory všudypřítomnému zklamání a celkovému ponížení je atmosféra a víra v naději na lásku a štěstí silným filmovým atributem, který svojí nenápadností rezonuje celým příběhem. Na první pohled zdánlivá roztříštěnost sledu epizod je ve skutečnosti pevně odolná narativní sktruktura vyprávění, jejímž středem je hlavní postava. Fellini obratným způsobem diriguje odlišné tempa a epizody, přičemž je působivě propojuje a odděluje, ale vždycky se vzájemně doplňují a kontrastně protínají. Prázdnota hrdinky je klíčovým aspektem, který se daří naplňovat hlubším realistickým cítěním daného okamžiku, přesto se nevylučuje, že výslední lidskost a životodárná milost je pouhou předehrou osudové milosti plné naděje. Z toho důvodu je závěrečná scéna právem považována za ikonickou. ()
Este ze FF zachranilo neskore prezretie z tu nazorne predvadzaneho desiveho pseudo-neorealizmu. Siserne. Dobovy gyc ktory nie div az lakmusovo ziskal doboveho Oscara. ()
Giulietta Masina opäť herecky exceluje. Tragikomický príbeh pretkaný miernym humorom, luxusne dotváraní mimikou Giulietty je láskyplným pohladením pre oči diváka. ()
Giulietta vyzerá ako všetko možné len nie ako štetka a podobným spôsobom (vykastrovaním) sa rieši aj sexuálna stránka problému. Nie som odkázaný na nahotinky, ale talianska verbálna dispozícia všetko nezatiahne, vidno že je to podľa knihy... ()
Poetický příběh dívky, která nezná jinou než odvrácenou stranu štěstí. ()
Smutno tragický príbeh s "oslňujúcim" poučením nás prevádza neľahkým životom Cabirie, ktorá sa snaží vymaniť zo svojej chudoby a marazmu ale nemá šťastie a neustále jej život podráža nohy na ceste za jej cieľom. ()
Dvě hodiny jsem v úžasu sledoval představení skvělé Giulietty Masiny, která od první scény u řeky s Giorgem dokazuje, že nejenom role "zmatené" Gelsominy jí sedí jako ušitá. Příběh letí a Fellini servíruje příběh zidealizované lásky svým realistickým pohledem, navíc ten italský temperament. Vřele doporučuji. ()
To, co drží tento Felliniho snímek i po pětapadesáti letech stále aktuálním je výborný příběh, který za ta léta nezestárl, a také výborná herecká show hlavní představitelky. Opravdový Chaplin v sukni! ()
První polovina filmu může být pro některé zdlouhavá, ale vydržte to, nebudete litovat. Posledních deset minut se vám najednou rozbuší srdce a zastaví dech, neskutečně silná scéna, po které nebudete moci usnout. Je to Felliniho mistrovské dílo. ()
Fellini je prostě mistr nad mistry a tento film to jen dokazuje. Mimo režii nutno vypíchnout i skvělou Guliettu a kouzelnou a petfektně zapadající hudbu Nina Roty. Jestli jsem uvažoval o 4*, tak konec to zvrátil na 5. ()
Silný příběh s lehce předvídatelným (tragickým) koncem... ()
Tady v tom filmu se zrodila herečka mého srdce G. Masina ....co všechno zvládne zahrát jen pouhým pohledem...a scénář je ryzí oslava života....krásný, dojemný film ()
Takhle přece život vypadat nemá a přesto ho mnozí žijeme. Realita vs. představy. Pro obdivovatele italštiny nádherné scény se zvukomalebnými slovními vodopády. A na tu dobu vynikající technická kvalita zvuku - nebo byl zvuk dodatečně upraven? ()
Nevídaný a nepřekonatelný herecký koncert Giulietty Masiny, silný příběh o naději a touze po obyčejném, slušném bytí a životní realita na závěr, ve mně zanechává pocit radosti, že jsem byla při tom. ()
Nejlepšejší konec v historii filmu? ()
Ty neorealistické prvky (společenský status protagonistky, bohatí v. chudí apod.), stranou, neboť jsou druhořadé: Maestro vypráví o životě jako takovém, ten film je existenciální majstrštyk. Ano, toto je život, resp. podoba jistého jeho klíčového rysu. Přes ty chaplinovské momenty a italskou odlehčenost (hodně dělá hudba) je to pohled mimořádně temný - a ovšem realistický. Lidské srdce plné tužeb v. realita, jež tyto tužby může vyplnit jen ve zcela zanedbatelné míře. Toť základní lidská situace, avšak nikde není tato klíčová, základní věc zřetelnější než ve ztahu muže a ženy. Tolik přání a očekávání, a tak mimořádná a nevyhnutelná frustrace. Kdyby to nebylo tak trudné, bylo by to nekonečně směšné... Co se závěrečné scény, tohoto mystického zášlehu, týče, nemám slov, to je něco nevýslovného. Maestro Federico se z těsné, přetěsné kazajky neorealismu, pro imaginaci jeho kalibru zcela nedostatečné, brzy vymaní: užijme si film, v němž netřeba obtížného dešiforvání hutných symbolů, kde se jde do srdce životního mysteria prostou a přístupnou cestou. ()