Roma

Jestli bych nějakému začátečníkovi (také se počítám do klubu), který si chce začít tykat s filmovým uměním, chtěl doporučit "zkušební" Felliniho film, pak bych jej nepochybně odkázal na Řím. Film, jak je u "mistra" zvykem, boří hranice zaběhnutého filmového tvaru, a narozdíl od Satyriconu tak činí divácky srozumitelnější formou. Sice se mi opět stalo, že jsem se po mrknutí okem mimo obrazovku ocitnul na chvíli doela mimo mísu, ale posléze jsem se naštěstí opět našel. Jestli máte zájem vidět opravdový Řím, nezastřený turistickým pozlátkem, je vám film k službám. (23.05.2006)

Felliniho pohled na Řím, který obsahuje nemalou dávku bizarních scén a absurdního humoru. Děj to nemá, odnikud nikam to taky nejde, je to jen sled scének, ale o to víc je fascinující, že to Fellini dokázal natočit tak, že to zaujalo i mě. No, fascinující... Amarcord je tomuhle strašně podobný a mám ho rád. Samozřejmě, některé scénky jsou v Romě zajímavější víc, jiné míň, že jsem se po celou dobu bavil tak říct nemůžu, ale dívá se na to dobře, po filmařské stránce je ten film dokonalý a některé scénky ve mě zanechaly i silný dojem, tudíž nemohu být nespokojený. Akorát v porovnání s Amarcordem je to slabší, protože ten ve mě zanechal o dost silnější dojem a neváhal bych si ho pustit někdy znova. Roma sice je příjemný a zajímavý filmeček - ale jestli bych si ho ještě někdy pustil znova, to fakt nevím. Btw, celkem by mě zajímalo, jak moc je to v jednotlivých prvcích pravdivý obraz Říma. Ale možná je, tenhle film mi kdysi doporučil můj bývalý učitel dějepisu, který Řím miluje, nedá na něj dopustit a miluje i tenhle film, takže v tom možná vidí něco víc než já právě proto, že Řím sám mnohokrát navštívil. Nevím. Jestli ho ještě někdy potkám, podiskutujeme o tom. 4* (20.12.2020)

Velkolepé vyznání lásky jednomu městu, VELMI VOLNĚ svázaný s Amarcordem (jen ve scénách vzpomínek, které později Felliny rozvinul do celovečerního formátu)... Vizuálně opět působivé, i když oproti Felliniho nejlepším dílům (8 1/2, Sladký život, Amarcord...) o něco málo slabší... Věřím ale, že kdybych byl rodilý říman, užiju si film beze zbytku... pořád je film ale kvalita, která nemá v kinematografii obdoby! PS. : Mastroianniho jsem také ve filmu neviděl... :) (12.06.2006)

Felliniho svět je světem sám pro sebe. Ne každý do něj vstoupí, ale komu se to povede, již ho nechce opustit. Film Řím je pocta městu, jako živému organismu. Organismu, který vzdoruje infekci fašismu let 40., stejně jako nárůstu automobilové dopravy let 70. Genius loci prostřednictvím poezie obrazu jako by nahrazoval strukturovanou dějovou linku. Nesledujeme děj. Všímáme si míst a drobností, které bychom jinak při sledování děje nerozpoznávali. Fellini nás učí číst v anonymitě davu osob, čímž nám více přibližuje skutečný svět než sebelépe nalinkovaná dějová kostra. Učí naslouchat. Neurčité jednání osob bez znalosti konkrétní příčiny do značné míry relativizuje koloběh všedního života a nutí k nadhledu. K nadhledu z pozice věčného města. Jemné melancholické podbarvení s lehkým sentimentem ke všemu Italskému vytváří vyšší mimoobrazovou hodnotu. Myslím, že kdo miluje Itálii, musí milovat Felliniho. 70% (28.06.2011)

Film bez děje, zato však s obrovskou atmosférou. 1) Nejzajímavější mi připadají dobové záběry Říma, stavby metra nebo zachycení povahy obyvatel. Hraný dokument z válečného období nemá chybu. Proti němu stojí Řím současnosti, k němuž 52letý Federico Fellini jasně nechová příliš sympatií._____ 2) Některé scény jsou vskutku geniální (módní přehlídka církevních oděvů nebo scény z bordelu), jiné velmi zajímavé (pouliční hostina za války i současná, prohlídka bytu, kabaret), některé další impresivní, ale dlouhé (stavba metra, večerní jízda po staveništi)._____ 3) Výstižný koment: Michal687*****. (24.10.2015)