Adramelech

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Hledal jsem na webu původní verzi o stopáži 312 minut, ale našel jsem ji pouze na jedněch rumunských stránkách ve švédském znění s rumunskými titulky. Tak jsem se podíval aspoň na scénu, kdy je hlavní hrdina zavřený v komoře a zjeví se mu tam dvě strašidelné holčičky (mrtvé biskupovy dcery), což ve zkrácené verzi chybí. Škoda, že není dostupný celý film s českými titulky. Dodatečně doplňuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Ingmaru Bergmanovi (v noci z 19. na 20. června 2023) - - -     Zúčastnil jsem se kurzu pro filmové scénáristy. Přednáší nám Ingmar Bergman. Říká, že v Čechách dnes už jen vzácně někdo napíše aspoň trochu ucházející scénář, a proto se nás pokusí naučit, jak se to dělá. Vycházet lze i z celkem banálního příběhu. Uvádí příklad. Manželé mají dvě děti – menší děvčátko Fanny a staršího chlapce Alexandra. Muž zemře, žena se znovu provdá, ale její nový manžel se k dětem nechová pěkně. Vznikne dramatická situace, kterou je třeba nějak vyřešit. „Možná víte, jak jsem toto téma pojednal.“ Všichni přikyvujeme, že jsme film viděli a že je skvělý. Nyní nám Bergman zadá téma, které máme zpracovat do podoby scénáře: „Muž a žena žijí spolu, jsou bezdětní, ale mají se rádi. Pro jednoho z členů jejich domácnosti si má přijít smrt. Jak to dopadne? Koho si smrt odnese a proč? Do děje můžete přidat další postavy a samozřejmě nějakou tu psychologii apod.“      Sedím u počítače a píši scénář. Začnu okultními výklady. Existuje víc smrtí, nikoli jen jedna, protože jedna by nestihla obhospodařit celé lidstvo. K manželům je vyslána ještě mladá a nepříliš zkušená smrt. Člověk může zemřít jenom tehdy, když má na tzv. bod smrti ve svém nativním horoskopu špatný tranzit. Takový tranzit má však každý člověk v životě vícekrát. Jestli opravdu zemře nebo jen chytí rýmu, záleží na různých faktorech. Onen neblahý tranzit proběhne u obou protagonistů téměř současně, konkrétně v rozmezí jednoho měsíce. To je doba, kterou smrt v tomto případě musí využít, jinak ostrouhá. Okultní úvody by mi docela šly, ale jak rozvinout příběh?      Vymyslím následující. Dotyční chovají domácího mazlíčka. Je to dikobraz jménem Bobinka. Máme zde tedy třetího člena domácnosti. Dikobraz je jako většina zvířat vnímavý na astrál a když se kolem jeho páníčků začne ometat smrt, hned si toho všimne. Bobinka se rozhodne, že své majitele ochrání. Je k tomu dobře uzpůsobená, protože dikobrazí ostny dokážou rozkládat jemnohmotné astrální shluky. Majitelé Bobinky si všimnou podivného chování zvířete. Kolem toho a kolem životu nebezpečných situací, do nichž se člověk může dostat, aniž by vytáhnul paty z bytu, se točí celý děj filmu. Závěr: Smrt prošvihne oba termíny a aby přece jen neodešla s prázdnou, zabije aspoň Bobinku. Detaily děje si nevybavuji.      „Hm,“ říká Bergman, „je to fakt originální scénář. A to, že smrt je vidět jenom tehdy, když kamera snímá dění z pohledu Bobinky, je zajímavý nápad. Ale obávám se, že diváci by takový film příliš neocenili. Také mi unikl smysl erotické scény, kdy si ten chlápek s ženskou přizvali do trojky černošku. Budiž, byl to ženin dárek k mužovým narozeninám, ale stejně mi to přišlo dost samoúčelné. Kromě toho je ta scéna zbytečně popisná a moc dlouhá.“ Odpovím, že ta černá holka je tam kvůli tomu, abych film mohl přihlásit do soutěže o Oscara.

Vizuálně dokonalý film z dílny příslušníka světové režisérské smetánky. Kdysi jsem Topení po číslech viděl ve filmovém klubu, později několikrát na monitoru počítače, naposledy dnes. O čem to je? Libido a pud smrti (též destrukční pud; někteří psychoanalytikové razili název destrudo, ale neujal se; více se používá protiklad Eros – Thanatos) hrají hru na hřišti obsese. Nutkavé prvky jsou zde zastoupené opravdu hojně. Děvče počítá hvězdy na obloze, chlapec listy na stromě, chlupy psovi a hlavně zvířecí mrtvolky přejeté automobily. Film začíná erotickým výjevem, ale záhy se stane patrným, že pud smrti má v tomto případě silnější pozici. Čtyři vraždy utopením se jeví být něčím iracionálním, ale nevědomí pro takové konání může mít vážné důvody, které by před soudem vědomí neobstály. Ve filmu je ostatně uslyšíme. Procesy, které v lidské psýché mohou probíhat jako nevědomé fantazie, jsou tu zvnějšněné v plné symbolické parádě, jako je třeba lov smrtihlavů a spousta dalších náznaků, zvláště v bizarních v hrách, ale i jinde, např. rubáš, hrobník nebo leklé ryby. Zkrátka naprostá filmová lahůdka.

Děj je situován do jakési paralelní reality, kde začal technický rozvoj dříve než u nás a šel trochu jinou cestou. Díky tomu jsou zde k dispozici počítače a zároveň i potrubní pošta. Technické vychytávky, které tu lze vidět, jsou fascinující. Proč vymýšlet plochou klávesnici a připojovat ji k PC kabelem, když klávesnice už byla vynalezena a používá se u psacího stroje? Proč neadaptovat psací stoj na počítač tím způsobem, že se do něj zamontuje monitor a nějaká ta elektronika? Obrazovka je, pravda, maličká, ale této nesnázi lze odpomoci tím, že se před ni postaví lupa. No a podobně je tomu se vším. Politické poměry: pěkně drsná diktatura latinskoamerického typu s přebujelou byrokracií. Tím jsou načrtnuty kulisy, v nichž se odehrává filmový zázrak. To, že komičnost a hrůznost jsou sestry, píše kdesi už Ladislav Klíma, a vědí to i čtenáři románů Franze Kafky. Plnou měrou to platí i o tomto filmu.