Kluci jsou zpět

"Just say yes..." C. Owen sa aj produkčne podieľal na snímke, ktorá automaticky žiadny komerčný potenciál ani cieľ nemohla mať. S takýmito "obyčajnými" príbehmi zo života to už tak väčšinou býva. Príbeh je pomerne dobre napísaný, len sa mi nedostal pod kožu tak, ako som si myslel. Napriek tomu ide o slušne pozerateľný štandard, v ktorom ma najviac zarazila výchovný metóda - "Just say yes", ktorú mala rodina napísanú na chladnička. Doprajte deťom takúto hlúpu metódu len na jeden mesiac a nebudete rozkazovať vy im, ale oni vám. "Tati môžem čokoládu?" áno... "Môžem ešte jednu?" áno... "A večer pred spaním a jednu do postele?" áno..."Môžem klapať kladivom po nábytku?" áno..."A môžem ti jednu zajebať po tej plešivej hlave?" no..., áno, udri si...Just say yes! a je po vás, pretože deti bez dozoru a rešpektu - hotoví teroristi! 60%. (09.11.2014)

Ohromující film s vynikající pointou a krásným příběhem. Vážně mě hodně zaujal a ještě více tím, že je podle skutečné události a to je také vidět, jelikož je vážně "ze života". Clive Owen je skvělý a dokáže se vžít do své role. Musí být rozhodně těžké to, co zde prožívá on a neřekla bych, že to zvládne každý chlap. Jediný kdo mě štval byl malý Artie - více rozmazlené a oprsklé dítě sem ještě nezažila. Vážně skvělý snímek, který nenudí, krásně odsýpá a dokáže zaujmout. (13.04.2012)

To nám v tom pravdivém příběhu zase jednou zvěstovali vnitřní hnutí postav tak geniálně, že jsem je úplně chápal a zcela se s nimi sžil. Nééé, to byla ironie. Hlavně, že tam hraje melancholická hudba, když se mám dojímat. Mimořádně nijaký, absolutně bezinvenční film, zřejmě papouškující svojí předlohu v ději, neschopný vykreslit postavy tak, aby se jim dalo věřit, že žijí. Že se jim jen nedějí předepsané události. (25.04.2010)

Vynikající Clive Owen zachraňuje jinak průměrý příběh, který neurazí, ale potápí ho nadměrné a hlavně trapně prvoplánové sázení na přetesknou hudbu Sigur Rós (která by i z reklamy na Mountfield udělala srdceryvnou záležitost). Boys are back nejsou špatní, možná vás i dojmou, ale oči si u nich nevypláčete. V rámci žánru bych doporučil spíš třeba Grace is gone. (08.01.2012)

Já vím, že to jenom fikce, ale často mě napadalo, jak mohl tento muž s emocionálním rozsahem lžičky na čaj vůbec mít smysluplný vztah se svojí (druhou) ženou, nebo s kýmkoliv? Autor memoárů, na kterých je film založený, se někde vyjádřil, že po smrti manželky se ocitl v situaci, kdy se "musel starat o svého syna a sám přitom ani nevěděl, jak vyprat prádlo". What the hell. Tři hlavní herci jsou velmi dobří, ale prostě ten příběh a jeho pojetí... Působí hrozně staře nebo zastarale, nebo možná nerelevantně je to správné slovo. Vypořádávání se se smutkem se přece dokáže obejít bez těch "nejhorších" klišé, ale tenhle film se na ně spoléhá ve velkém. (14.09.2022)