Drtič kostí

Byl jsem v pokušení narvat tomu pět hvězd za ten decentní, ale skutečně vtipný černý humor a překvapivě úsměvné zakončení. Nemůžu se ale pořád vyrovnat s hrdinovými motivacemi, protože ta bloncka byla fakt hnusná (prej mladá vnadná servírka... chtěl bych vidět holku toho distributora, co měl tu drzost tohle napsat). A kam se vlastně schoval pan Horvath? ;) (05.03.2011)

Můj třetí snímek na letošním Febiofestu. Říká se, do třetice všeho dobrého a zlého. V mém případě rozhodně DOBRÉHO. Přiznávám, od Wolfganga Murnbergera jsem doposud neviděl nic a snímek si vybral především pro jeho libozvučný český název - Drtič kostí. No řekněte sami, může člověk odolat :o) Já tedy rozhodně ne. Mimochodem, každý zanedlouho pozná, proč tento název..... Nebudu se rozepisovat o příběhu samotném, to ani nemá cenu a tak tentokráte spíše dám doporučení, kterou cílovou skupinu by mohl tento snímek zasáhnout. Der Knochenmann je film pro milovníky kvalitního ČERNOČERNÉHO HUMORU a starého poctivého řemesla- ŘEZNIČINY :o) Do dvou třetin snímku se jedná o " lehce odlehčené dílko " protknuté skrz na skrz černým humorem, aby následně s blížícím se koncem tvůrci notně přitlačili na pilu ( tedy pardon, spíše na sekáček na maso a jiné " kuchyňské náčiní " :o) Oproti místnímu panu hostinskému je řezník z Hostelu " pan záčátečník ". p.s. jak je to vlastně se samotným panem Horvathem, useknutým prstem pana Horvatha ( nebo, že by to nebyl jeho prst ) a komu proboha patří druhý useknutý prst. To vše a ještě mnohem více se dozvíte v této černé rakouské komedii. Označení krimi/ thriller tu totiž není tak úplně na místě. Výsledný resultát: 80% (31.03.2010)

Je to spíš taková tragikomedie. Pohled na jednu venkovskou rakouskou rodinu, spolupracovníky a další účastníky vtáhlé do jejich problémů a akcí. Herecké výkony jsou místy velmi dobré, film taktéž velmi zábavný, pokud ovšem máte něco pro rakouskou kinematografii a víte něco o tom, jak se v Rakousku žije. 90% (24.08.2009)

Fašírka z bratří Coenů na rakouský způsob s fritzlovským trojobálkem. Místy opravdu neodolatelně černá psina o tajemné místnosti pod domem a chlapíkovi, co z nedostatku štěstí a přemíry lásky semele pár ruských pasáků. Do toho se přimotá neodolatelně laxní ex-policajt a spousta dalších bizardit všeho druhu. Poměrně mi vadilo, že zatímco třeba titulková sekvence je exkluzivní, Drtič kostí místy úplně zbytečně sklouzavá do vizuální rutiny. Nahoru ho táhnou jak herecké výkony, tak především onen syndrom "rakouského sklepnictví", čili oné maligní brutality, která bují pod načesaným povrchem normálních občánků. Haneke tento syndrom analyzuje, Murnberger si s ním v duchu postmoderní záliby v pokleslosti pohrává, přesto však v jeho filmu můžeme stopovat i prvky společenské satiry. Bavil jsem se opravdu výborně, byť pocit, že film není ani zdaleka tak radikální a nenormální, jak být měl, ve mně jaksi přetrvává. (31.03.2010)

V podstatě úplně to samé jako Ukrutně šťastni, jen mnohem normálnější a předvídatelnější. Některé motivy zvládají rozdmýchat bránici i překvapivý údiv na hranici maxima, nicméně stále je tu spousta těch, které jen vyplňují čas mezi něčím zajímavějším a chytřejším. Konec už je hodně slepovaný a přespříliš toužící ještě malou chvíli něčím šokovat. Nosné téma mimochodem o stupeň lépe rozvedli i dánští Řezníci. 70% (31.03.2010)