Rozhněvaný muž

Lino Ventura nerozdáva a hlavne nedostáva rany v Paríži alebo v iných francúzskych mestách, ale musí odcestovať za oceán do aspoň rovnako frankofónneho Montrealu. A tam rozbieha paralelne s políciou a mafiou a súčasne proti nim pátranie po synovi. A to prebieha klasicky, od jedného zatĺkajúceho svedka k ďalšiemu. Film je to ale skôr o rozpadnutej rodine, postihnutej tragédiou a zúfalej snahe po jej aspoň čiastočnej reinkarnácii a hľadaní nového zmyslu života. Očakával som trochu precíznejšie prekreslenie tamojšieho prostredia, ale keďže je v popredí najmä osobná dráma, tak sa na výpravu nikto príliš nesústredil. (25.09.2017)

Velmi precizní snímek s přesvědčivým Lino Venturou v hlavní roli. Příběh se začne rozbíhat na letišti v Kanadě, kdy je Romain Dupre (L. Ventura) vyzván tamní policií, aby identifikoval tělo svého syna Juliena. Jak se však ukazuje, nejde o tělo Juliana, ale o někoho jiného. Protože však Julienovo auto je spojeno s dvojnásobnou vraždou, začne se o Juliena zajímat policie. Romain Dupre se rozhodne nají Juliena dřív, aby zjistil, co se skutečně stalo a s rozčarováním přichází na to, že Julian je zapleten do převaděčství přes hranice, obchodu s drogami a dalšími nezákonnými podniky. Romain Dupre jej začne velmi intenzivně hledat, stejně tak jako nebezpeční chlápkové, kterým sebral tašku s velkou částkou peněz. Julianův život začne záviset na tom, kdo ho najde dřív... Nejde o žádný akční snímek, ale o velmi povedený a poctivě zpracovaný film, nicméně nejde přímo o kriminálku, jak známe z filmu Poslední adresa. (05.04.2008)

Reziser Claude Pynoteau /Muz, ktery se mi libi, le Silencieux/ natocil sympaticky, ale stale len priemerny film o tom, ako ustarosteny papa ide hladat syna kamsi do Kanady. Okrem otecka sa o syna zaujima aj policia, ktory vysetruje pripad, do ktoreho je synator zapleteny. Okrem hlavneho Vina Lenturu /The medusa Touch, Le Ruffian, Touchez pas au Grisbi/ sa tuna objavil aj Donald Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, The Great Escape, Halloween/. Nejdem tu vypisovat chvaly na Vina Lenturu a nemyslim si, ze cas straveny s nim je ako vecerne posedenie s priatelom u kavy. Lebo ja priatela som nemal, nemam a vlastne ani mat nechcem. Kamarady, to jo, ale priatela ani omylom. No ale s5 k filmu. Atmosfera kanadskych montrealskych ulic potesia nejedneho diviaka a hudba tiez na urovni, to iste plati aj o dialogoch. Ovsem furt tvrdim, ze po kultovej The Medusa Touch mal Vino Lentura na konte len Le Ruffian, vsetky ostatne filmy boli len priemer. Ako je aj tento L´Homme en Colere stale len taky znesitelny priemer : 60 % (28.11.2015)

Claude Pinoteau velmi rád spolupracoval s Lino Venturou. Tento charismatický herec mi svým projevem hodně připomíná Jeana Gabina. Věčně zasmušilý výraz a přitom velké herectví. Tento snímek je okořeněn návštěvou Kanady, kde se příběh odehrává. L. V. se pohybuje v neznámém prostředí od čerta k ďáblu, jen aby našel syna. Drama na mě působí místy výborně, místy trochu toporně, kdy se hrdina pohybuje od ničeho k ničemu a jako by se děj motal v kruhu. Dramatický závěr byl zajímavý tak na půl. Jistě je škoda, že Dupre neměl proti sobě důstojného hereckého protikandidáta a celý film stojí na odstraňovaní bezvýznamných překážek. Není to špatný snímek, ale jak pode mnou někteří poznamenali, moc se neliší od jiných amerických filmů té doby, jejichž hrdinové též pátrali nebo vykonávali pomstychtivou misi. (02.05.2022)

Rozhněvaný Lino Ventura zevluje po Kanadě a snaží se vypátrat svýho nezbednýho synáčka. Je to takovej ten klasickej "drsňáckej" film s drsnym osamocenym hlavnim hrdinou, kterej jde zarputile a neohroženě za svym cílem a moc se nerozpakuje rozdat nějakou tu ránu. Na podobný téma byly natočený i lepší filmy. Ať už s Venturou, ale třeba i s Eastwoodem nebo Bronsonem. Pro mě je tohle průměr. (05.08.2012)