Závěť profesora Dowella

Od rozhlasové hry s Ivanem Trojanem jsem se dostal ke knize a od knihy k filmu, přičemž celá cesta zabrala zhruba měsíc. Na jejím konci stál film, který se vynikající knize s výtečným námětem (nechápu, že jsem neznal) nemůže ani zdaleka rovnat. Na rozdíl od předlohy je totiž tahle filmová adaptace zbavena veškeré atmosféry, předlohou se inspiruje skutečně velmi volně, víceméně vlastně jen postavami a výchozí zápletkou, zbytek je úplně jinak a bohužel ne moc dobře, protože ačkoliv film trvá hodinu a půl, já jsem se většinou stopáže pronudil, závěrečná tiskovka je sice fajn, herec, který hraje profesora Dowella je super, ale to bohužel nic nezachrání. Navíc dr. Corn (Kern) v tomhle filmu není ani trochu ďábelský. Škoda, mohlo to být mnohem lepší. Těžký průměr, který ničím nezaujme. Ale předloha je opravdu výtečná! (16.09.2020)

K filmu jsem se dostal náhodou skrz knihu. Ta je, na sovětského autora, výrazně západní a bezesporu kvalitní. No a stejně je na tom i tento film. Jasný, rok 1984 je z filmu patrný, ale knihu, a hlavně závěr knihy, vystihl poměrně přesně. Zde nejde o kvality filmařiny tolik, jako o samotnou myšlenku příběhu. A ten je v rámci sci-fi top. Takový myšlenkový přesah u sci-fi a ještě podepsaný sovětským autorem? Je vidět, že kvalita se rodí všude a nemusí jít nutně o propagátory komunistánu. (09.08.2019)

Aj keď som knihu nečítal, tipujem, že zažitok z nej musel byť lepší, ako to, čo vyprodukovali sudruhovia s kamerou. Zápletka nie je síce nijako vzrušujúca či originálna, ale vpodstate ide o dobrú kombináciu prelomového vynálezu a potencionálne možného zločinu proti ľudskosti. Bohužiaľ, príbeh je až príliš predvídateľný a záver tým stráca na zaujímavosti. Druhou stránkou je technická časť a samotné spracovanie filmu, ktoré je na nižšej úrovni - akoby televízne. Aj keď sú postavy vcelku sympatické (teda ženy za krásne označit veľmi nejde), herecké výkony sú céčkové a je dosť ťažké si k nich vytvoriť vzťah. Až na 1-2 výnimky totiž nemajú ani charakterové črty. Zasadenie príbehu do Kuby, Portugalska alebo kde to bolo, bol síce dobrý nápad, ale celkovo to pôsobí skôr ako cestopisný dokument než niečo, v čom sa reálne odohráva príbeh. Akčné či sci-fi scény radšej tvorcovia ani nerobili, pravdepodobne by sa tým iba znemožnili. Ruskú vedeckofantastickú kinematografiu mám rád, ale tento príbeh by som si vedel radšej predstaviť v západnej produkcii. Hodnotenie: 60% (20.01.2014)

Posledním sovětským filmem před Dr. Dowelem byly pro mě Dopisy mrtvého muže - a byly perfektní. Výjimečnými je činily mimo jiné dokonalá kamera pohlcující sovětské lokace, skýtající vhodných post-apo výhledů neúrekom. Kulisy černomořského pobřeží naproti tomu iluzi technicky pokročilé kliniky kdesi subtropech nenahradí a podobně rušiví byli i rusky hovořící černoši a zjevně odepsané "luxusní" Mercedesy. Když zapracoval repetitivní hudební motiv, elektronický, přesto s ozvěnou balalajek, měl jsem zaděláno ne velmi ambivalentní pocity. Takhle podivná výprava sráží film, jenž pracuje se zajímavými sci-fi hypotézami. Od osmdesátkového ruského filmu jsem meditace o tom, zda je sídlem duše výhradně mozek, zvláště s tak duchovním vyzněním, nečekal - i když čekat konzistenci od kulturní produkce nejvýchodnějších bratří bylo nejspíš ještě bláhovější. Z obsazení stojí za zmínku hlavně mluvící hlava geniálního doktora v podání osoby jménem Olgert Kroders, jež mi hodně připomínala chladný, nekompromisní výraz Richarda Burtona. Divácký zážitek z těch podivnějších. (03.08.2014)

Zajímavá myšlenka bohužel neznamená úplně dobrý film. Syrový vzhled také ne. Výtky musím směřovat k technické podobě, která je hodně, hodně televizní. I když asi velmi přispívá k celkové solidní atmosféře nádechem dokumentárnosti, přeci jen jde spíše o východisko z produkční nouze. S výjimkou samotného aparátu profesora Dowella také není nic výrazně sci-fi. Pominu-li tedy televizi Sony, které dominuje nálepka Made in Japan přímo na obrazovce. Smutné je, že příběh je hodně předpověditelný a nepřináší tak divákovi žádné odhalované tajemství. (02.07.2013)