Ztraceni v lásce

Mustr střižený podle Marka Levyho, televizní vzhled, ale jinak dokonalý film o mírně střelených lidech blížících se střednímu věku a toužících po lásce. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/ztraceni-v-lasce.html --- Pokud znáte knížky Marka Levyho, tento film je na ně podobnou variací, také se odehrává ve Francii a multikulturním prostředí, avšak ze ženského pohledu. Hrdiny tohoto filmu jsou lidé ve věku, který se začíná blížit tomu střednímu, přesto jsou stále trochu střelení - podobně jako u Marka Levyho. Podobně je hlavní ženská postava z Francie, chlápek z USA - být z Anglie, je to zase Levymu hodně podobné. Jenže autorkou scénáře a režisérkou je Jennifer Devoldère. Příběh i zpracování je trochu televizní a překvapivě negativem je i český distribuční název, který se snaží navázat na Ztraceno v překladu, ale láká tím na žánrově poněkud odlišný film (Ztraceno v překladu není primárně o milostném vztahu, ale o chlapské krizi středního věku). Pokud se však smíříme s pomalejším tempem vyprávění (a zde se srovnání se Ztraceno v překladu nabízí), čeká nás příjemný snímek (trochu mi syžetem připomněl Lásce na stopě) o hledání toho pravého / té pravé, když nám osud ze začátku moc nepřeje a je potřeba mu trochu pomoci. A za všechno může jedna plechovka a jeden červený kufr. Kolem nich žijí jejich přátelé, rovněž trochu střelení, ale naštěstí mírně a v mezích jistého široce pojatého normálu, do toho přidejme vizuál samotné Paříže, vhodně použité písničky i uvěřitelné herecké výkony a uvěřitelné problémy a chování postav. (27.01.2010)

Chloé (Laurent) síce žije v Paríži, ale má okolo seba len samé podivné existencie: doterného suseda, oplzlého kolegu, chlapíka vo videopožičovne, ktorý má vždy rady na rozdávanie. To nie je život úplne podla jej predstáv. Ale potom nájde kufrík, ktorý patrí americkému turistovi Jackovi (Bartha), a zdá sa, že sa všetko obracia k lepšiemu. V kufre totiž Chloe objaví celú radu prekvapení ... príjemných a trošku nečakaných.... Presto že ho ešte ani nevidela, uverí, že Jack musí být muž jej života! Je odhodlaná podstúpit akékoľvek strádanie a útrapy, aby bol jej muž života a aby ho našla! Ich romantícký vzťah sa rodí z nečakaných stretnutí, prevádzaných radou nehôd a nedorozumenia. (13.01.2010)

Ne,tohle se nedalo,příběh je skutečně hroznej a nedokázal jsem se do příběhu vžít,hlavní aktérka najde kufr,a celý mu ho prohrabe a myslí si,kdo ví co to není za člověka,pak zjistíme,že je to více méně uzavřený člověk,a to je tak nějak vše.A náš aktér vyhraje cestu do Francie jede tam a ani neumí francouzky,ani se nijak na to nepřipravý,zkrátka jsem neměl vůbec čas si k propagonistům udělat cestičku a bylo mi jedno jestli jim to vyjde nebo ne.Navíc když se sejdou tak jsou z toho paf,vyspí se spolu,a když holčička ráno zjistí že ten její nečetl jednu její oblíbenou knížku o které si myslela že četl tak se vypaří a je z toho na zhroucení,fakt pitomý! i těch 75 minut bylo dlouhých a ani trocha romantiky na mě nedýchala.Škoda. (25.10.2010)

Už na první pohled dost jiná romanťárna; romanťárna, která hlavní hrdiny svede dohromady (jakože tváří v tvář) přesně po hodině, jedný minutě a čtrnácti sekundách. A hned si daj pusu a hned se spolu vyspěj, juchuchu. Ne, takhle ... ono opravdu nepřekvapí, že vzhledem ke stavbě příběhu a vůbec celý primitivní zápletce na hutnou romantiku prostě nezbyde prostor. A nejenže to nepřekvapí, ono to taky ve finále vadí podstatně míň, než by jeden čekal (a třeba mnohem míň než opravdu mizernej Bartha). Jusqu'à toi je totiž zářnym příkladem filmu, kterej je daleko silnější ve svých částech než v celku. Je silnější v metaforách (ping pong), životních glosách a supersympatický postavě supersympatický Mélanie (ty lístečky, to přesně dělám taky! :D). Nakonec ... kdybych to chtěl vzít řádně od podlahy a zároveň si tak trochu přihřát polívčičku: Jusqu'à toi se dá vlastně docela dobře rozdělit na dvě půlky, podle snahy vyhovět oběma břehům Atlantiku - nevábná americká kostra + zasněná francouzská omáčka. Která půlka potom hrála prim mně, to samozřejmě neni těžký uhádnout. --- Takže za mě přesně 50 % a třetí hvězda hlavně pro Mélanii. (22.09.2013)

Tahle originální romantická komedie, listem Le Figaro pojmenovaná jako mladší sestra Amélie z Montmartru, mě naprosto okouzlila a dá se říct, že pro mě představuje nejhezčí letní filmový zážitek. Poprvé jsem měl možnost sledovat herecké umění Mélanie Laurent a okamžitě jsem si ji oblíbil. Ne nadarmo je považována za jeden z největších francouzských talentů současnosti, což potvrzuje role v Hanebných parchantech. Myslím si, že její zasněná Chloe a romantická zápletka s frustrovaným Jackem pohladí na duši každou citlivou povahu. A srovnaní s Amélie shledávám naprosto příznačným. (03.09.2009)