Na sklonku srpna

Němci mě opakovaně přesvědčují, že mají docela dobré filmy. Tento patří bezpochyby k nim. Vzájemné vztahy často zrcadlí ty naše, stejně tak hledání štěstí. Na začátku to byla idylka a těžká romantika ve dvou, kterou samozřejmě naruší návštěva dalších osob, byť jsou to osoby blízké. Tak to obyčejně bývá. Různost názorů, chvilkové poblouznění a rána s morální kocovinou. Hanna byla nad věcí, ale její manžel byl blbec na entou. To jeho brácha byl chlap s velkým CH - zvláštní, galantní a praktický a mladinká Auguste pěkná kráva. (24.01.2011)

Banální, vyprázdněné postavy, uniformní ve svých všedních strastech a slastech, si ospravedlňují svou existenční oprávněnost jen tím, že něco ničí. I rekonstrukci domu zahajují ničením a den za dnem, vystaveni nesnesitelné volnosti venkova, boří a rozkládají dál – své svazky, své osobnosti, své hodnoty. To vše je ve filmu zahaleno mlhovinou naturistického i civilního lyrismu, podbarvováno záběry na bezduché obličeje předstírající přemýšlení a konvenčním zpřítomňováním rádoby erotických prožitků: za maskami však není snad ani tříšť frází přežvýkaných nad prohýbajícími se stoly a milostně zde nezakouší nikdo nic. Pád do objetí je stejně navyklý jako kterékoliv jiné „životní“ gesto. Manekýni. (25.03.2021)

V rámci filmového klubu ČT2 jdou teď německé filmy. Osobně považuju současnou německou kinematografii za vysoce kvalitní a proto se snažím nevynechávat tyhle neznámé německé filmy, které bych jinak těžko mohl vidět. Zatím byly uvedeny dva a paradoxní je, že ač oba filmy jsou svým obsahem naprosto odlišný, útápí se ve stejným nedostatku. Reálnost příběhu. Já opravdu těžko, přetěžko můžu věřit tomu, že dva lidé co si čerstvě koupí nový dům, jsou zcela evidetně šťastný a zamilovaný začnou tahat do domu jednu návštěvu za druhou aniž by dům měli opravenej, ale budíž, dejme tomu že koupili dům před reknostrukcí a začali do něj tahat všechny svoje příbuzný i když v domě jsem neviděl jediný telefon, zřejmě se dorozumívali silou vůle. To že by zajeli do budky je taky blbost, protože ty návštěvy jeden druhýmu oznamovali když celou dobu vegetili ve svým novým polorozpadlým híizdečku, ale budiž. Ovšem co jsem nedal, že mladý pár působí naprosto zamilovaně - šťastně a rozhodí je jedna bráškova věta "stýská se mě po jejích očích" a najednou to pipině začne v mozku šrotovat a zeptá se toho svýho po čem by se mu stýskalo, kdyby se s ním rozešla a jelikož neřekne že po očích je zadělano na vztahový drama. No to je přece naprosto na hovno, kdyby tomu takhle skutečně bylo u holek, tak to budu radši žít s úžovkou než s holkou. Bych se klepal po každý když by přišel chlap aby neřekl jednu hezkou větu a já neměl narušenej vztah ? Bože přes takhle trapnej out nedokážu jít. Jinak myšlenka dobrá, herecký výkony taky, ale když už se všichni tak rochníme ve vztazích, tak ať to nevypadá jak nepovedená romance mezi Fifinkou a Myšpulínem. (11.01.2011)

SEBASTIAN SCHIPPER, NA SKLONKU SRPNA (2009) _____ Současná německá kinematografie nepostrádá drive; Tykwerovi & spol. šlapou na paty mladí studenti i studentky. Mitte ende august je variace na Goethovo Spřízěni volbou, která pokrevně převíjí vztahy románové předlohy. Svěží, odlehčená, a přece dramatická. Namísto smrti, vyvržení a opětovné schvácení, neklidný puls vzájemného milostného sevření. _____ "Co máš na mě nejraději, co by ti chybělo, kdybych tu nebyla." Nevázaný, bezstarostný a právě tak i milující Thomas , kterého si nejspíš pro toho "věčně hravého kluka v něm" Hanna i vybrala, není poeta, bezradně hledá, a nenalézá, správnou odpověď. A tak mlčí, mysl mu naprázdno šrotuje, vůbec nic ho nenapadá. Trochu proti své vůli konečně vyhrkne, že: Nejraději má Hannu "celou", a také její "hebké vlasy". Hanna se od něho bezeslova odvrátí na svou půlku postele... Pocit, že, aniž by tušil čím to, řekl něco, co neměl, a že narozdíl od včerejška mu dnes Hanna rozhodně "po vůli" nebude, je pořádně hmatatelný... ___ Trochu mi tohle náhlé rozklížení do sebe zapleteného připomíná, v odlehčené podobě, Bergmanovy neúprosně přesné vztahové variace ve Scénách z manželského života, kdy se ještě dlouho před tím, než vypukne konflikt, začnou projevovat drobná, zatím sotva patrná nedorozumění, nesoulady, míjení se - vlasové praskliny, místa, ze kterých se vztah následně pod zesíleným pnutím rozerve... Zdá se, že Schipper dokáže (nejen) tyhle takřka podprahové pohyby na plátně přesvědčivě rozkrýt a delikátně s nimi zacházet... [napsáno před dvěma lety, tedy 11.ledna 2011, zeditováno] (31.01.2014)

Tak nahoře v obsahu se píše, že : Erotikou nabitý příběh milostného čtyřúhelníku nabírá spád...... Tssss, ani omylem, s lupou v ruce abych hledala a nic z toho bych nenašla. Nevím, na sklonku srpna jsem si myslela, že Na sklonku srpna mě dostane do relativní pohody, ale to byl velký přešlap. Měli se rádi nebo se neměli rádi? Jejich muchlování by tomu zkraje napovídalo, ale nakonec jsem vnímala jen zmítající se čtyři osobnosti, kteří se jak duchové bez života pohybují v domě před rekonstrukcí a večerním koupáním v rybníku. Já nepochopila žádnou z těch postav, neviděla jsem do nich, vůbec jsem se neměla čeho pořádně chytnout. Kdyby mě Sebastian dovolil alespoň malinko mrknout do jejich mysli, tak bych mu byla nesmírně vděčná, protože potenciál tam byl dobrý, ale takhle sorry a já tudíž končím slovy z filmu: "Ahoj." (22.08.2014)