Amer

Originálny spôsob spracovania takmer nemého snímku, ktorý v mojich očiach nenašiel žiadny zmysel, ba ani pochopenie. Film mi pripadal ako premrštená cena gýčovej maľby, ktorú chcú mať všetci doma, no iba ja by som ju šmaril do kontajnera. Film si zaradenie do žánru Horor plne zaslúži. Bola to totiž vizuálne dokonale spracovaná nervy drásajúca NUDA. (01.11.2013)

Konečne som sa odhodlal, trocha som sa obával, že ma film svojou formou odradí (nie som veľmi artovo založený), ale nebolo to tak zlé, ako som si myslel. Trocha artu sa tu síce nájde, ale dávalo to zmysel a malo to svoj význam. Páčila sa mi symbolika, ktorá sa tu ťahá celým filmom, pekne zvýraznená lyrickou formou. Hoci tu odzneje iba pár viet, film sám o sebe toho povie veľa. Je rozdelený na tri etapy, v ktorých máme možnosť sledovať 3 obdobia života jedného dievčaťa. V prvom období sledujeme zvedavé dieťa v strašidelnom rodičovskom dome; v druhom teenegerku, ktorá sa stane objektom sexuálnych chúťok jedného motorkára (nie je to však len tak hocijaký motorkár); v treťom je už z dievčaťa dospelá žena, ktorá musí čeliť nástrahám tajomného vraha. Najviac sa mi páčila prvá a posledná časť, ktoré obsahovali niekoľko prvkov gotiky a klasického gialla, stredná časť sa mi páčila najmenej, aj keď chápem, že v kontexte príbehu tu mala svoje miesto. Film ako celok však neviem zaradiť do žiadneho žánru, myslím že označenie experimentálny je viac ako na mieste. Isté je len jedno, že ide o niečo nové, čo som nikdy predtým nevidel. 80/100 (12.12.2014)

Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře). (09.09.2011)

Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný! (06.03.2011)

Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10 (14.02.2011)