Strom

Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. (07.10.2011)

Moc příjemný kousek. Julie Bertucelli režíruje čistě, soustředěně a bez jakýchkoliv zbytečností, obrazotvorná kamera zachycuje jak nádherné přírodní scenérie, tak odvrácenou tvář Austrálie a ještě hodnou chvíli po skončení filmu Vám v uších zní skvěle vybraná úvodní a závěrečná písnička. Hezký zážitek. (01.10.2011)

Říkal si hurikán.. bla bla blabla.... inu, jak to dopadá když si necháte řídit osmiletým smaradem. Až na ty přechytralý žvásty malý holky, hloupý chování hlavní postavy a trochu nudnej příběh se to dalo zkouknout až dokonce. SPOILER.: Holku seřezat, strom pokácet a nakvartírovat se k tomu štramákovi domů. A mimochodem.. nepíšou v oficiálním textu distributora ´´násilnou smrtí?´´ Asi sem viděl jinou verzi.. (01.02.2012)

Značně sentimentální film o jednom umanutém frackovi, který potřeboval pořádně seřezat, umístit vkleče do rohu na hrách a každý večer před spaním vrazit jednu velmi dobře mířenou facku. Pokud by se ani po této léčbě Simone nesrovnala, následoval by diagnostický ústav. Kult nedotknutelnosti dítěte, které může dospělým skákat třebas po hlavě, mě skutečně hněte. A jestli ten film byl i o něčem jiným? Promiňte, nevím, nevšimla jsem si, vše se podřizovalo smradovi jménem Simone. (28.10.2014)

Otec rodiny zomiera a jeho dcérka sa rozpráva s veľkým figovníkom pred domom, lebo verí, že v ňom ďalej žije otcov duch. Mama sa snaží ďalej žiť svoj život, ale postupne aj v nej klíčia nádeje, že ten strom je neobyčajný. A tak sa v dobrom i v zlom stane stredobodom rodinného života... Je to typický festivalový film na jedno pozretie, ktorý buduje na "dráme každodenného života", bez veľkých slov a dejových zvratov. Napriek tomu, že východisková situácia je bolestná, atmosféra filmu je pozitívna, nabitá letom, slnkom a detsky zjednodušeným pohľadom na svet. (07.11.2010)