Dívka, která si hrála s ohněm

Tak na původní film Muži, kteří nenávidí ženy to rozhodně nemá. Toto pokračování mě také bavilo, ale filmu chybí ta pravá atmosféra, příběh už není tak zajímavý jak původním filmu. Přesto jsem se ale bavil. Michael Nyqvist mě opět přesvědčil, že je vynikající herec. Film byl opět drsný. Hudba také opět dobrá. Ale z této švédské trilogie je to výrazně slabší, ale nebudu příliš kritický, tu 4* dám. Takže hodnotím 75% = **** (06.10.2012)

Z vraždy novináře pracujícího na článku o obchodu z bílým masem je podezřelou Lisbeth, která se vydává po stopách sadistických prasat a násilníků vyřídit si účty z minulostí.…. Volné pokračování může neznalého předchozího filmu lehce zaskočit. Ať už náznaky minulosti, ale hlavně zpracováním. Tento film působí obyčejně, televizně a největším zklamáním je příběh. Pomalé tempo zbytečně natahuje stopáž a dělá tak z filmu prachobyčejnou tuctovou kriminálku. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (16.01.2010)

Dost hrozná záležitost. Televizní až na půdu, nudná a neinvenční Alfredsonova režie, skoro žádné napětí, hudba taky skoro o ničem a Michael Nyqvist jako Mikael Blomkvist je strašný. Nemá žádné charisma a divákovi je prakticky ukradený. "Dívka, která si hrála s ohněm" je jenom nudná výplň. Byl jsem z toho docela dost otrávený. Uvidíme, jak dopadne třetí část, ale po tomto zážitku jsou očekávání na bodu mrazu. (27.10.2013)

Od prvního dílu ubylo mysteriózna, přibylo akce a investigativní žurnalistiky a já v rámci žánru nemám s výjimkou kapacity plic a souvisejícím zombie schopnostem bisexuální čmuchalky Lizbeth v podstatě co vytknout. Filmovou trilogii lze rozložit na romantickou večeři, předehru a milování. Všechny části mohou proběhnout samostatně, ale pokud ta prostřední nemá návaznost, člověk je pak docela rozmrzelý. Takže šup na to.. (29.10.2010)

Oproti jedničce, která byla - aspoň dle mého vkusu - výrazným filmem, i když šla trochu jinou cestou než knižní předloha (ve které byly postavy poněkud komplikovanější, a zajímavý byl i jejich různý pohled na stejné věci), je ohnivzdorná dívka kvalitativním sešupem. Kdybyste neznali hlavní postavy a nezajímaly vás jejich další osudy, dívali byste se na tuctovou detektivku s politickošpionážními aspekty, a to navíc místy přehnanou (až neuvěřitelnou) způsobem diametrálně odlišným od obou zbývajících dílů trilogie. Způsobem, který možná fungoval na stránkách románu (nevím, nečetl jsem, a po tetované dívce to ani nemám v plánu), ale na plátně působí směšně hlavně v naturalistickém závěru, který, ač se nejdříve tváří jako monstrózní vyvrcholení, je ve skutečnosti jen přestupní stanicí před bezprostředně navazujícím třetím dílem, se kterým de facto tvoří jeden celek. Navíc jsem měl díky radikálnímu zjednodušení příběhu pocit, že ze mě scénárista dělá pitomce, jak to bylo celé prosté a běžící kupředu bez ohledu na nějaký realismus. Možná to má na svědomí už sám Larsson, a možná - jak už jsem jednou vzpomenul - to v knize funguje, ale pro filmovou podobu příběhu je to šlápnutí o pořádný kus vedle. Jediným pozitivem bez nejmenší poskvrnky tak jsou - opět, podle mého laického vnímání - precizní technické aspekty filmu a Yasmine Garbi alias Lisbethina přítelkyně Miriam Wu;) Prostředek trilogie o novináři bez bázně a hany a hackerce bez sociálních vazeb se tedy příliš nepovedl. Není to katastrofa a dívat se na to dá, a navíc se bez toho neobejdete, pokud chcete někdy vidět opět výrazně lepší finále, ale byť relativní, zklamání to prostě je. 60% (24.04.2011)