Dívka, která si hrála s ohněm

Na evropskou kinematografii - tohle slovo neumím vyslovovat, ani psát a vždycky, když ho dokážu přečíst, tak bouchnu rychlým špuntem - nadstandardní snímek. Přidám se k většině, což obvykle nedělám => ano, oproti jedničce to je citelně horší, ale na druhou stranu proti ultrachujovinovinám s Cagem, Jolie a reklamou na Max factor je to bomba - 9.2.2011 - hrubky v tomto komentu byly opraveny po duchaplné, leč lehce trapné konzultaci s Mysickou (02.02.2011)

Před časem jsem dal neplánovaně přednost Fincherově verzi a mrazivá detektivka z americké produkce mě přitavila k sedačce o trochu intenzivněji než starší skandinávský sourozenec. V druhém setkání s počítačovou hackerkou Lisbeth Salander žádné srovnání (zatím) není, tudíž jsem si mohl severskou verzi bez zaoceánského pokušení náležitě vychutnat. Moderní kriminální thriller stále žije!! Lisbeth má znovu všechno, čeho se běžný konzumní člověk bojí – oblíbenou černou kůži, piercingy po celém ksichtě, tetování, homosexualitu v krvi, nasraný výraz, výbušnou povahu, odlišný pohled na svět, asociální chování, emocionální chaos v hlavě, bolavou minulost – a taky jí to díkybohu kurevsky pálí. Nastupuje tentokrát coby jednoznačně hlavní postava a bude si hrát s ohněm a následně kopat do vosího hnízda. Kolem ní se totiž znovu nebezpečně rojí úlisní kravaťáci s hodně podezřelou minulostí a nebudeme se tak příliš divit, když podezření z trojnásobné vraždy padne na tuhle hutnou a vrstevnatou postavu. Navíc dvě oběti patří do skupinky novinářů okolo starého známého Mikaela Blomkvista a jeho Millenia, kteří jdou po hodně velké rybě. Škoda, že Blomkvist ustupuje tak moc stranou. I když je zřejmé, že rozplétání Lisbethiných bolístek je zajímavější, celek bych raději viděl víc dotaženější. Škoda ještě jednou, tentokrát černobílého vykreslení (až velkého množství) postav a zahlcenosti vyprávění v pasti nekonečného dialogu. Precizní filmařina to ale pořád je, herci nezklamou, severská atmosféra jakbysmet, režie mohla být nápaditější, ale buďme za ní rádi. Stejně jako za blonďatého nemluvku, který jakoby vypadl z nějaké starší bondovky. PS: Na taťku jedině se sekyrou!! 70% (16.11.2013)

Hlavně v závěru má tenhle snímek už podobnou mrazivou atmosféru jako předchozí díl. Potíží ale je velká nepřehlednost, kdy pro někoho neznalého předlohy, musí být orientace v ději a postavách natolik nejednoduchá, že to musí kazit zážitek. Ostatní složky filmu jsou na stejně vysoké úrovni jako v předešlém filmu, ale díky nepřehledné adaptaci již nemá Dívka která si hrála s ohněm takovou svižnost jako předchůdce. (27.08.2013)

Nečekal jsem, že po prvním díle půjde dvojka tak šíleným způsobem dolů a přiznám se, že to vůbec nechápu. Když jsem četl knihu, tak jsem si jedním okem řikal, že ten nápad zase tak dobrý není, oproti jedničce. Na druhou stranu je to dobře napsaný a klasicky se to dobře čte. Měl jsem tak knížku zfouklou do pár dnů a okamžitě jsem se vydal na samotný film. Ten mě hnedka od začátku neskutečně překvapil. Je hrozně nepřehlednej, přítelkyně, která knížku nečetla, ani v půlce filmu pořádně nevěděla o čem to je...a ve výsledku některé scény vyzní neskutečně televizně. Mrzí mě, že to takhle hrůzně dopadlo. Nenapadlo mě, že by si Švédi nechali svojí hrdost takhle zprasit, ale stalo se. Ve výsledku pak celá řada scén vyzní neskutečně nelogicky a příjde Vám jakobyste dvě hodiny koukali na něco a ve výsledku by Vám to nedalo vůbec nic a jestli jo, tak jenom trošek z toho, jak ve skutečnosti geniální ten příběh je. Každopádně dám čtyři hvězdy. Celkový nápad je neskutečný a pořád je to vcelku solidní oproti jiným kriminálkám. Nakonec jsem ale zvědavej, jak si poradili s posledním dílem, protože ten točil stejný režisér. Doufám, že to nedopadne podobně. (17.10.2010)

Nemá cenu únavně filozofovat o tom, jak moc dvojka zaostává za vynikající jedničkou, protože se to dá krásně vystihnout jediným slovem- výrazně. Mrazivá švédská kulisa, napětí mezi postavami, chytrý scénář, mohutně gradovaná zápletka a vůbec všechno, co Oplevův snímek tak zdobilo a dělalo ho jedinečným, je tady jen tak okrajově nakousnuto a nějak záhadně narušeno americkým efektem schovaným za některými zvraty a dialogy. A jestli jsem si u prvního dílu přál, aby trval ještě o nějakou tu minutku déle, zde bylo až příliš hluchých míst, skrze které jsem se do finále často spíše prozíval. Pozitiva v podobě hereckých výkonů Nyqvista a Rapace samozřejmě přetrvávají, ale změna režiséra tentokráte ničemu moc neprospěla. 60% (31.10.2013)