Dívka, která kopla do vosího hnízda

No to bylo něco pro kulturní část mého mozku (Mozek mám rozdělený na tyto tři části, trilogie Sonnerium: 1 - kulturní část; 2 - část, kterou využívám pro výběr barevného fixu; 3 - část, jež má strach ze žraločího kousnutí a páchnoucího polibku). Pro mě nejlepší díl, jelikož miluju postupný odhalování, intriky, sirový (píše se syrový, jsem blb - díky Myšutko) dobrodružství. A začínají se mi klepat kolena, jelikož ti mekáčožroudní Američani do tohohle silnýho a pro mě naprosto dokonalýho příběhu určitě zakomponujou osm atentátů na toho černýho otroka v čele, dvě atomovky, Usámu s kusem salámu, ultra spešl vycvičený komando, Angelinu Jolie a Mc chicken menu s velkou kolou (02.02.2011)

Obdivuhodné zvŕšenie trilógie. Thrillery na pokračovanie sú vo filmovom priemysle veľkou raritou, a hlavne z hľadiska komerčného využitia sú viac-menej nepodporovaným artiklom, takže som rád, že niečo podobné vzniklo pod profesionálnou taktovkou skupiny, či už hereckej, alebo tvorcovskej. Ani záverečnej časti nechýba správna dávka napätia, gradácia atmosféry a veľmi dobré suverénne herecké výkony. Súdno-procesovou časťou sa trošku pozmenilo ladenie celej trilógie, takže sa dostal k slovu aj krimi žáner, ale to len osviežilo celý dojem. 85%. (03.10.2010)

Je až neuvěřitelný kam se nám celá triloška dostala. Všechno to začínalo jako temná atmosférou nabitá krimoška a skončilo to jako thrillerovský hon na mocipány. Ovšem uzrálo to pěkně. Ze všeho nejvíc se mě líbily herecký výkony. Žiju v domění, že vůbec nejtěžší herecký projev je obyčejný pohled beze slov, podle mně to zahrát, tak abych já jako divák v tom pohledu cítil emoce, vyžaduje už opravdovský talent a umění. A u toho soudu jsem doslova chrochtal blahem, jak si tam vyměnovala Noomi pohledy s Michaelem, to bylo fakt prvoligový. Závěrečný díl nenabízí příliš akce ani mrazivou atmosféru, ale má v sobě neskutečně poctivou filmařinu, díky který uteče 147 minut stejně rychle, jako pěkná holka od impotenta. Navíc to napětí jestli svině dostanou pořádně naložíno a nebo to bude jako v Český republice, kde lež a nenavist pravidelně vítězí pravdou a láskou. Dneska všechny filmy co komentuju chválím tak jsem teď asi dvě minuty přemýšlel co bych zkritizoval, abych nebyl za měkotu, ale vůbec nic mě nenapadá. Nezbývá než popřát Michaelovi a Noomi hodně štěstí v další kariéře a až mě budou klepat na televizní obrazovku mile rád si je do ní pozvu. (23.12.2010)

Vzletem vrtulníku s tím, co zbylo z Lisbeth, začíná poslední část trilogie o - nikoliv psycho, ale "pouze" - sociálně narušené geniální dívce a šťouravém novináři. Poslední díl, kde se Larsson už úplně urval ze řetězu a rozjel špionážní thriller, kterému vévodí záporáci důchodového věku. Kupodivu jsem neměl ohledně konspirační zápletky pocit, že si ze mě někdo dělá dobrý den, což je rozhodně kvalitativní posun oproti prostřední části, ale na náhody a všemocné hackery jsem už nějaký čas poněkud alergický, a tady je máme zas a znovu, tudíž opakovaně. Přesto mě uzavření příběhu Noomi Rapace, pardon, Lisbeth Salander, příjemně překvapilo a vcelku s ním nemám problém. Důstojné zakončení - nic víc, nic míň. Knižní Milénium mi nepřijde jako žádná legendární událost, a filmová trilogie je na tom podobně (a zásluhou skoro trapného druhého dílu v celkovém hodnocení hůře). Skoro celou dobu mě film držel, a rád se někdy podívám znova. Ale ne tak rád jako na jedničku:) 70% (24.08.2011)

Milénium 3: Spiknutí starců. Pokud bývá první díl přirovnáván k lahvi vychlazené severské vodky, je trojka zteplalým pivem ze zapadlé knajpy, z kterého dávno vyprchaly poslední zbytky pěny a u kterého mám neodbytný pocit, že ho už někdo jednou pil... Schématická černobílost, patrná už dříve, tady dostoupila k vrcholu nechtěné směšnosti, dialogy se vesměs nedají poslouchat a atmosféra se definitivně odebrala na odpočinek, takže jsem poprvé neměla šanci se o hrdiny vůbec bát, ačkoli si svou pitomostí skoro všichni koledovali o Darwinovu cenu. Když Michael pověřil obhajobou všemi pronásledované Lisbeth vlastní těhotnou sestru, chytala jsem se za hlavu. Když otřískaní investigativní novináři, zvyklí působit pád celých obchodních impérií, omdlévali hrůzou ve chvíli, kdy v mailu objevili první výhrůžku, tloukla jsem hlavou do zdi. Když titíž žasli, že existuje odnož tajné služby, odebrala jsem se se zařváním "hej, mám pro vás další šoky - Ježíšek neexistuje a vaši rodiče spolu spěj" do bezvědomí, ale probrala jsem se ve chvíli, kdy se zmiňovaná těhotná advokátka nalévala vínem. Měla jsem totiž neodbytnou chuť udělat ihned totéž, ačkoli jsme ve stejném stavu, tedy jiném. Ale co jsem mohla čekat, když jsem očividně jediný člověk na světě, kterého Larssonovy knihy neuvedly do extáze a vidí v nich pouze schématické konspirativní spisky o novináři, kterému se ženy všeho věku cpou do postele, sepsané novinářem, kterému se jich asi do postele moc necpalo, a dávající ženám všeho věku jasný pokyn, aby Švédsko raději ani nehledaly na mapě. Už takhle tam těhotné asi ze vší té hrůzy nejmíň rok přenášejí - vzhledem k tomu, že potřetí zmiňovaná právnička je na rozsypání po celou dobu Lisbethina zotavování i soudního procesu. (05.10.2011)