Prázdná kolébka

Silné emocionální drama na základě skutečných událostí, zpracované tak bídně, až by z toho jeden nudou brečel. Po celý film vám přijde, že hlavní aktérka, která začala šlapat někomu na kuří oka, vlastně neměla takřka žádné problémy s dohledáváním lidí a snahou zveřejnit pravdu. Po celou dobu se režisér snaží vám vehnat slzy do očí, bohužel tak nuceně, že místo opravdového dramatu stále čekáte, kdy už se konečně objeví nějaký pořádný zvrat. Jenže on nepřijde. 100 minut se vleče děj bez opravdových emocí jak neaktivní EKG, od začátku do konce stále stejné pííííííííííp -------------. (13.11.2011)

,,UPLYNULO DALŠÍCH 23 LET, NEŽ SE VLÁDY VELKÉ BRITÁNIE A AUSTRÁLIE OMLUVILY ZA SVÉ DĚTSKÉ MIGRAČNÍ PROGRAMY. BYLO DEPORTOVÁNO VÍCE NEŽ 130 000 DĚTÍ. MARGARET A MERVYN DÁLE PÁTRAJÍ PO RODINÁCH BÝVALÝCH DĚTSKÝCH VYSTĚHOVALCŮ“..... /// Loď plná dětí poslaná do Austrálie? …. Socka (tak fajn, sociální pracovnice!) chytla stopu a jede po stopách beznohejch. Rodnej list, matrika a podobný píčoviny brzo zastíní osudy deportovaných parchantů impéria. Margaret Hupreys vypráví o tom, jak se jí práce podepsala na psychice, o věcech, který vám optimismus berou, ale naštěstí – a to víc o těch, co ho zase dodaj. Prostě takovej ten autentickej film, kterej s hlavní postavou prožívate. Zvlášť, když rozpoutá víc, než jen prospěšnou službu pro lidi, který si toho fakt vážej (což samo vo sobě je optimistický zjištění!). Soráč, pro sentimentálního starce je tohle příběh jak prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "Empty Cradles", kterou napsala v roce 1994 Margaret Humphreys, číst nebudu. 2.) To mě tenkrát navštívil chlápek v obleku a jestli prej nechcu do Austrálie…. 3.) Thx za titule ,,jives a sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.01.2013)

Občas sa mi stane, že narazím na film (príbeh), ktorý svojím obsahom dokonale prekryje akýkoľvek svoj iný nedostatok. Tento film je presne ten prípad. Ja som osudy tých detí vnímala veľmi intenzívne a vôbec sa mi to nezdalo ani nudné, ani chladné a ani príliš televízne. Obsah prebil formu a to je u mňa v tomto prípade rozhodujúce, niektoré skutočné príbehy nech sa akokoľvek snažia to nedokážu, pretože sa z nich autori až prehnane snažia vytĺcť čo najviac. Tu je to našťastie inak. (27.02.2015)

Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie. (06.09.2011)

"Bojujete za nás, ste na našej strane..." Pomerne zaujímavý film s dobrým obsadením o tajne odvlečených deťoch z Anglicka, ktorí sa ocitli až v Austrálii. Natočené podľa skutočnej udalosti. Filmu dominuje silná ženská postava, ktorá rada pomôže každému, dokonca, i tomu, kto na prvý pohľad vyzerá ako arogantný hajzlík. "Niekde vo vás vnútri je dobrý chlapec, len ho musíme nájsť..." Na to o akej silnej téme film rozpráva, by to chcelo zopár silnejších scén v ktorých by to diváka chytilo poriadne za srdce. Jednoducho film emócie nerozdáva tak, ako sa od filmu s takýmto príbehom očakáva. Každopádne treba film oceniť už len preto, že o podobných zamlčaným udalostiach informuje. 60%. (13.09.2015)