Tak se ptám
Obsahy(1)
Ovdovělá čtyřicetiletá Marie (I. Janžurová) si našla novou lásku a chtěla by se vdát. Jenže její šestnáctiletá dcera Eva (M. Chytilová), jež až chorobně vyžaduje matčinu pozornost, na jejího nového muže Martina Kalába (A. Švehlík) od prvního okamžiku žárlí. Pak ale Eva i Kaláb dostanou žloutenku a matka na doléčení ubytuje muže u sebe doma. Oba jsou najednou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dost času k sobě nalézt cestu. Jsou spolu každý den od sedmi do čtyř a Kaláb má šanci přesvědčit Evu, že její matku má opravdově rád. Podaří se mu to? (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Tři lidé, jedna místnost a dokonale sepsaný psychologický příběh o stárnoucí matce jedné dospívající dívky, která si až příliš pozdě uvědomí, že se chovala sobecky a chtěla matku jen pro sebe. Naprosto vycizelované dialogy, dokonce s občasným humorným nadhledem a odlehčením ("ještě vám tady budu nosit poštu"), kterým dominují ty mezi Švehlíkem a Chytilovou, v nichž se jeho postava snaží té dospívající holce nějak nevtíravě přiblížit. Žena tento víkend sledovala několik současných českých kinofilmů, a tahle malá televizní inscenace je svým napětím a dokonalou charakteristikou postav strčí zlehka do kapsy. ()
Švehlík výborný, příběh a dialogy slušně napsané. Tu holku bych fackoval od rána do večera, nebo od sedmi do čtyř? Akorád jsem předpokládal, že je tý holce tak 13, Chytilová tu na 16 nevypadá. :-D Pořád jsem si říkal, že kdyby sama už měla nějaký vztah, že by matku víc chápala. I tak mohl Švehlík ještě použít víc argument o tom, že matka má právo být šťastná a že i on ji chce dělat šťastnou. ()
16letý sebestředný fracek který si plete lásku s vlastněním. Až po nastěhování partnera maminky, který ji řekne co si o ní myslí jí dojde, co je to láska a co sobectví. Líbila se mi jedna část :" Ty nevíš že šťastnej člověk může mít rád stokrát víc,když miluje o jednoho člověka navíc.Ty si to představuješ jako hokynář, že mámina láska váží kilo a když se rozdělí tak na tebe zbude jen půl kila. Za herecké výkony si zaslouží všichni absolutorium. ()
Komorní inscenace o třech hercích, kteří předvádí nádhernej koncert. Čtyřicetiletá matka si po smrti svého manžela najde nového partnera, s čímž se nemíní smířit její šestnáctiletá sobecká dcera, která chce mít maminku jen pro sebe. Náhoda tomu chce, že ve stejnou dobu dcera a nový matčin nápadník onemocní žloutenkou a tráví společné chvíle v matčině bytu. Každý den od sedmi do čtyř, než se matka vrací z práce domů. Neustálé přestřelky mezi nimi trvají dva měsíce a matka je z nich zoufalá, má je ráda oba, ale v určitých věcech se musí rozhodnout a přemýšlet, jak dále dusnou atmosféru vyřešit. Vše vrcholí finálem, které se happyendem nazvat rozhodně nedá, otevřený konec však dává určitou naději, že by všichni spolu nakonec mohli dobře fungovat. Kvalitní scénář přímo ze života napsal Otto Zelenka a režie se ujat tenkrát zručný mistr dramatických rodinných příběhů Jiří Adamec. Herecké trio Iva Janžurová, Miriam Chytilová a Alois Švehlík byl fakt zážitek sledovat. ()
Taková ukecaná inscenace o nějakym bizranim vztahu mezi dcerou, její matkou a motherfuckerem, kdy 2/3 z tohoto osazenstva navíc onemocní žloutenkou. Skoro z toho má člověk pocit, jestli ten motherfucker nešoustal tu dceru a nenakazil se od ní pohlavnim stykem. Jinak nejvíc mě dostalo, když tam Miriam Chytilová zahlásí, že Švehlík je nějak moc vzdělanej s ohledem na to, že je obyčejnej dělňas. A Janžurová na to odpoví, že u nás už i dělňasové jsou vzdělaný. Ale tak těch 76 minut docela uteklo. A navíc se tam asi na 2 minuty mihla moje skoro sousedka Daniela Bartáková, která z nějakýho neznámýho důvodu v databázi čsfd figuruje pod jménem Daniela Pokorná. ()
Reklama