Druhá strana mince

(videno na 45. IFFKV) Pekny polsky prirustek, se kterym jsem mel hned nekolik problemu, ale jak vidis z hodnoceni, tak jsem to ustal a ze salu odchzel nad miru spokojen. 1. film vlastne nevi co chce byt (viz zanrrovej crossover popis zde na csfd), takze 15 minut sledujeme drama, pak romantiku, pak thriller, pak komedii...strida se to nahodne i v kratsich intervalech, ale jednoznacne poznate, ze takhle by na sebe lidske pocity (ty ktere to ve vas vzbuzuje) navazovat nemely..... ale budiz. 2. nevim, co se tehda v polsku poslouchalo, lae soundtrack(ackoli byl zajimavy) mi k cernobilemu snimku trosku nestimoval 3. i aspirantka na vyucni list "kosmeticka/maskerka" by hadam predvedla lepsi praci, nez ten usmevny pokus vytvorit z mlade Agaty na konci filmu sedmdesatiletou babku. (07.07.2010)

,,PŘED NIMA NEUTEČEŠ“..... /// Sedím a čumím… CO TÍM CHTĚL AUTOR ŘÍCT? Dcera, matka a její matka dělaj co můžou a já nechápu, proč to všechno působí tak nějak divně (vole, tu černobílou chápu, ale proč je to všechno takový nepřirozený….). Pak přichází na scénu záhadný silák a fešák a konečně mě dochází (ty asi nebudeš moct inteligentní, že?), že voni jako si chtěj dělat prdel. Tohle je ten pověstnej polskej černej humor? Bakalářská historka roztažená do zbytečnejch a nic neříkajících detailů, situovaná do 50tejch let. Nuda s 20ti minutovou zápletkou, ve který hledat nějaký poselství fakt nemíním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože kultury není nikdy dost. 2.) Když potřebuju něco schovat, tak to spolknu. 3.) Návštěvou se nechám vošukat jen na stole (znám to z práce). 4.) Thx za titule ,,yenin“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (17.12.2012)

Noblesní film o časech stalinismu a jeho zapomenutých kostech... retro noirovka se soreláckou texturou, která mě zcela zasytila precizní stylovostí i neustálou kontrolou nad užívanými odkazy a postupy. Jen ta barevná linie je jaksi mimo - není filmařsky moc zajímavá a navíc myšlenkově trochu vzbuzuje pochyby (opravdu se lze se stalinismem vyrovnat jen skrze milosrdnou lež a soucit postavený na klamu?). Každopádně Lankosz natočil film, který mi v mnohých ohledech připomíná to, o co se směrem k "temné" české minulosti převážně marně snaží Jan Hřebejk. Polský filmař má nesporně větší talent a lepšího scénáristu. Druhá strana mince je vyváženým mixem komedie, noir detektivky a dramatu, z nějž nic nevyčnívá - ani násilné poselství, ani zatuchlý humanismus, ani vlezlá melancholie. Využitím starých postupů v překvapivém kontextu svěží a moderní film, v jádru podobný našemu Protektorovi. (13.01.2011)

Dobrý námět, kterému by slušelo lepší zpracování. Především ze začátku jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělají záměrně prdel, nějak ale své vlastní choutky třást skoprnělými postupy nedrží příliš pevně v otěžích. Že sice celé to úsporně protibolševické retro berou nečekaně lehkou notou a vyloženě frivolně, přesto se stále ohlíží zpět jako by se báli tvrdého nárazu. Postupem času bohužel jasně vyplývá, že je to celé nedorozumění mezi divákem a sledovaným dílem. Nedorozumění, za které nemůže divák, ale které je k naložení na bedra týmu spolupracovníků, v čele s režisérem a scénáristou, s hereckou svitou v závěsu (herci nejsou špatní, jen měli zlé zadání). Ona nejasnost v zařazení nakonec opravdu nepůsobí produktivně, drolí pozornost a v konečném součtu strhává jazýček vah na stranu žánrově inscenačního paskvilu. Hra na schovávanou s únavnou jednoznačností, která mohla být osvěživá a vířit ustálený prach, leč nestalo se. 40% (09.03.2011)

Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje. (23.11.2012)