Něco jako komedie

Bože těch prvních dvacet-třicet minut! Přesně jak když člověk s náznakem úsměvu čeká na vtip a okamžiky očekávání střídají okamžiky zklamání (tímto vyjadřuju dík, že nám cimrmani vymysleli tenhle geniální obrat). Hlavní postava taky ze začátku nepůsobí zrovna jako ten druh chudáčka/sympaťáka. Ale po skončení byl dojem spíš pozitivní. Konec docela naladí a pozvedne, postavy se časem stanou zábavnějšíma, opravdovějšíma a trocha toho vtipu se najde (pro mě scéna, jak si Egypťan na konci trsnul). Kdo chce vidět, jak asi vypadá umírněný projev Zacha Galifianakise, aniž by pronášel fekální proslovy nebo něco fekálního prováděl, má jedinečnou příležitost (jo, celkem milý překvapení). Doporučila bych to asi těm, co nechtěj vidět nic moc vážnýho, ale takovej klidovej film s pár fajn momentama. Na druhý zhlédnutí bych to ale neviděla. (29.01.2012)

Trochu jsem se musela nutit k dokoukávání, nijak výrazně mě neoslovily herecké výkony, ani žádné kultovní hlášky se nekonaly, děj to nemá téměř žádný, ale stejně se mi to celkem líbilo a název tomu vlastně odpovídá-vtipné je to jen místy a trochu. Taková odpočinková úsměvná záležitost z psychiatrické léčebny, kde vlastně nejde o žádné drama, ani komedii. Těžko se takový film zařazuje, ale oceňuju originální nápad-hlavně tedy prostředí.S hlavním hrdinou jsem občas soucítila (ony i ty malicherné problémy někdy člověku vážně zatopí),líbila se mi postava Bobbyho,který je tak trochu nejchytřejším z celé "psycho"rodinky, jinak byli zajímaví i Muqtada, který nikdy nevylézal z pokoje nebo Noelle se sebevražednými sklony. Režisér nijak netlačil na pilu,takže se žádných sociopatických výlevů nedočkáme, bohužel by to chtělo přibrat trochu toho humoru nebo naopak dramatu,takhle film neví,čím být.Ale určitě se jedná o zajímavý film.. (06.03.2012)

Tak trochu vtipný příběh o poněkud hloupém, jinak velmi talentovaném chlapci s mírným sklonem ke zvracení a hlavně sebevraždě. Nakonec budeme mít z filmu dojem, že o jeho sebevražedné sklony ani tak nešlo, přesto se tvůrcům podařilo dát odpověď mnoha mladým lidem na toto svízelné téma. Celým filmem se pak táhne příběh odehrávající se v takzvaném blázinci, kde se chlapec nechal dobrovolně hospitalizovat a poznává několik zajímavých postav. Mezi nejzajímavější se ihned zařadí Zach Galifianakis, vynikající komik poslední doby, který mne upoutal především svým talk show Mezi dvěma kapradinami, kam si zve hvězdy Hollywoodu a rozhodně si nebere nějaké servítky. V tak trochu vtipném příběhu hrají velkou roli jakési imaginace mysli hlavního hrdiny, které patří k velice kladné stránce filmu. Jeho rodiče, ztělesňující typický pár, jemuž děti přerostly přes hlavu a své zájmy a pohodlí nadřadily nad ně, také vytváří silnou složku příběhu. Ovšem celou kostrou je pochopitelně láska, která je zde jakýmsi všelékem a navíc v prostředí, o kterém máte dojem, že několik dní zde vydá za několik týdnů předražené dovolené. It's Kind of a Funny Story je taková rodinná cenzurovaná verze Přeletu nad kukaččím hnízdem s happy endem, sympatickými pacienty a usměvavým personálem. (20.06.2011)

Příručka pro mladistvé trpící existenciální krizí aneb jak to tu vše přežít a nezbláznit se z toho. Dospělý člověk ale tenhle nevážný pohled na depresi nejspíš tolik neocení, na to je zde moc naivity a povrchnosti. Přesto občas neuškodí připomenout si, že některé problémy nejsou tak velké, jak se zdají, a že je někdy potřeba na chvíli se zastavit. Možná pak i najdeme radost tam, kde bychom ji nečekali. (31.01.2011)

Něco jako komedie rozhodně není něco jako komedie, tohle je prostě příběh, možná v jádru lehce dramatický, ale v zásadě to je příběh jednoho kluka, který trochu postrádá emoce (ten příběh). Vidět Galifianakise v roli ve které neaplikuje svůj lehce fekální humor je nezvyklé a skoro až nepřirozené. Jedná se o celkem příjemný film, který se špetkou emocí a humoru navíc mohl být jednou z nejlepších komedií roku. (07.02.2012)