Hanna

Strašně divný film. Po celou dobu jsem nevěděla, co si mám vlastně myslet. Joe Wright potřebuje velké příběhy, on je totiž neuvěřitelný vizuální režisér a v každém svém záběru chce mít velkolepost a jistou umělečnost. Co si na něm cením nejvíc je to, že si vytváří svůj osobitý styl, nikoho nekopíruje a snaží se o originalitu, tento příběh mu dovolil i trochu experimentovat. Snímek je vážně zajímavě natočen. Vizuální stránka filmu je tedy celkem dobrá, ale co ten scénář? Ve filmu bylo několik míst, které byly tak strašně podivné, ani to neumím popsat. Já prostě Hannu beru jako takový pokus Joea o něco jiného, aby zjistil, jestli zvládne skvěle natočit i jiné filmy, než dobová dramata (a věřím, že s pořádným scénářem v ruce to zvládne). Tak a teď konec zkoušek a prosila bych další adaptaci knižního románu. Ano, jak já se těším na podzim roku 2012 a Wrightovu Annu Kareninu. A jen dodatek, myslím, že ze Saoirse Ronan nám roste příští herecká hvězda. (07.06.2011)

Wright vzal modrou tužku a namaloval hrušku. A pod hruškou halíř - sláva, osobitý malíř..! Béčková zápletka oblečena do audiovizuálně stylového kostýmu, u kterého nebylo důležité, jestli je pohodlný, ale aby dobře vypadal a co nejvíce se lišil od ostatní konfekce. Hanna však mé srdce minula a nevím, jestli ji dám ještě někdy šanci ke druhé střele - leda že by v crossoveru střílela po té, co má na konci křestního jména ještě písmenko "h", protože hýká pro portfolio strýčka Disneyho.. A k tomu malíři - talent bezesporu má, ale příště si musí ke svému obrazu vybrat nějaké sofistikovanější téma, než je hruška.. (14.05.2012)

První řekněme hodinku mě to nezávislácké ladění sralo a gratuloval jsem si k tomu, že jsem odolal jít nato do kina. Potom jsem si ale začal ten divný galimatyáš postavený na nehezké holce, prostinkém béčkovém příběhu, zkratkovitě pojednané akci, kontrastech (výchova Hanny a její kamarádky, polární krajina vs marocká poušť, epilepticky střižený útěk vs bitka v jednom dlouhém záběru), pohádkových motivech a hudbě Chemical Brothers, začal užívat a ve výsledku byl celkem spokojený. (30.10.2011)

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)

Tešila som sa na osviežujúcu akčnú delikatesu a dostala som mdlý, nevýrazný a nudný thriler. Jednou z najväčších hollywoodskych hlúpostí je dávať dobrodružný akčný námet do rúk komorným tvorcom a platí to aj obrátene. Od akčného filmu divák prirodzene očakáva pohotovosť a chytrosť, no melancholicky pohodená blonďavá hriva hlavnej hrdinky za asistencie wrigtovských "slnkových" predispozícií, ma nútila spomenúť si na romantickú Keiru Knightley, ktorú podobné slnečné svetlo ožiarilo v Pýche a predsudku. Týmto režisérovi posielam výslovnú žiadosť, aby natočil ďalšiu roztomilú kostýmovku, pretože to je jeho parketa a presadiť strhujúcu dynamiku a akčné tempo v hollywoodskom filme nedokáže. Tak nudný a zbytočný film, že ho z vôd ničotnosti vyťahuje akurát skvelá chemi-hudba a dobré herecké výkony. Dokonale to vystihol užívateľ verbal, s ktorým súhlasím snáď v každom jednom slove. (06.10.2011)