Hanna

První řekněme hodinku mě to nezávislácké ladění sralo a gratuloval jsem si k tomu, že jsem odolal jít nato do kina. Potom jsem si ale začal ten divný galimatyáš postavený na nehezké holce, prostinkém béčkovém příběhu, zkratkovitě pojednané akci, kontrastech (výchova Hanny a její kamarádky, polární krajina vs marocká poušť, epilepticky střižený útěk vs bitka v jednom dlouhém záběru), pohádkových motivech a hudbě Chemical Brothers, začal užívat a ve výsledku byl celkem spokojený. (30.10.2011)

Wright příjemně překvapuje po stránce akce, která si v kombinaci výtečné kamery, choreografie a energického OST (Chemical Brothers jedou!) bez problémů vytírá řitní otvor i s bayovskými plechovkami. Avšak jakmile dojde na příběh, začne Hanna odkrývat jednu slabinu za druhou, přičemž všudypřítomné příběhové vakuum bolí hlavně v prostřední třetině, kdy ústřední hrdinka poznává "normální život" a která příběh absolutně nikam neposouvá, ani ho neobohacuje. Symbolický závěr, jenž se snaží udělat z tupé béčkové rubanice "něco navíc", už je pak vyloženě k smíchu, a to nemluvím o některých vizuálních exhibicích, s nimiž by měl pan Wright už skutečně táhnout někam do videoklipu. Estetika je jedna věc, kompoziční onanie druhá. A v Hanně toho prvního naneštěstí mnoho není. A to mě holt vytáčí ještě víc, než Wrightova snaha tvářit se za každou cenu umělecky. (26.06.2011)

Po "Sucker Punch" přichází další akčňák pro holky, tentokrát jakási Twilight-bondovka. Vyprávění si neláme hlavu s logikou či promyšlenými motivacemi, protože se maximálně zaměřuje na impresivnost. Skáče tedy volně mezi prostředími a vyzdvihuje jejich primární sílu vyvolat okouzlení exotičností a estetičností. Zatímco Zack Snyder sází na opulentní vizualitu přejatou z komiksů a videoher, Wright bravurně komponuje fantastické sekvence čistě za pomoci souznění střihu a kamery s výpravou zdánlivě realistické scény. Jestliže chlapácké akčňáky prezentují akci s důrazem na energii a efektivitu úkonů, takže se maximálně soustředí na tělo či objekty v akci, Wright v "Hanně" příznačně cílovému publiku akci snímá především s důrazem na prostředí a pojímá ji nikoli jako boj, nýbrž tanec (viz clubově pojatá sekvence útěku z tajné základny či skvostně komponovaná sekvence na skladišti nákladních kontejnerů; v souladu s tanečním pojetím je většina akce snímaná v dlouhých kamerových jízdách, které dají vyniknout všem piruetám). Zcela adekvátně zde nenajdeme žádné akční moneyshoty, ale naopak se do paměti vryje až dotykově intimní sekvence dvou dívek ve stanu. Klučičí "Přísně tajné prázdniny" či "Agent Cody Banks" operují se záchranou světa či alespoň bezpečností národa, ale "Hanna" místo žánrových fantazií o jednotlivci vztahujícím se ke globální hrozbě prostě jen ukazuje cestu jedné dívky k samostatnosti - zatímco mužské akční snímky lze graficky zaznamenat jako síť trajektorií akce směřujících od středu/hrdiny ven, v ženských příbězích vede veškerá akce do středu/nitra. Podobně adekvátní je také sklouzávání do campu, který coby projev afektovanosti k holčičím snímkům prostě patří (v tomto ohledu je jedním z geniálních prvků filmu volba záporáků - gay, übermacho skini a mateřská figura). (02.07.2011)

Alica, bežím o život ako Lola, v krajine zázrakov v ére Jasona Bournea. Wright vsadil hlavne na audiovizualne cukrovinky, orámovanim filmu úvodnou a záverečnou scénou ukazuje druhoradosť príbehu a postavy iba ako figúrky. Odpovede na Hannin život neslúžia pre divákovo rozšírenie obzoru vedomostí, ale účelovo len k rozvinutiu ďalšej sekvencie. 6-7/10. (05.06.2011)

Nejvíc se mi líbilo audiovizuální propracování, ale o tom filmy nejsou. Úvodem si mě Wright získal hned, ale prostřední část, kdy Hanna poznává skutečný svět, jako by byla v zemi Oz, se můj zájem začínal ztrácet. A stejně jako u periody i tady si mě získal až na konci, kde bojovým akcím dodávají Chemical brothers pořádný styl. Ale to je tak všechno. (05.06.2011)