Pina

Podle mě se Wendersovi podařilo udržet film na uzdě tak, aby nedošlo k pouhému adorování náhle zemřelé umělkyně s jediným cílem vydolovat nějakou tu diváckou slzu. Ani s námitkou, že se ve filmu mnoho mluví, nemůžu souhlasit. Celé to na mě působí tak, že jednotliví tanečníci dostali za úkol několika málo větami charakterizovat svůj vztah k Pině Bausch (nebo její vztah k nim) a vzhledem k očividnému vlivu této tanečnice se každý s tímto úkolem vyrovnal po svém, aniž by to jakkoliv rušilo poměrně vyrovnaný ráz tohoto snímku. Velmi se mi líbí zvolený způsob představení pro mě neznámé osoby skrze její choreografie a skrze její žáky, kteří kromě těch několika slov především dělají to, co je s Pinou nejvíce spojovalo - pohyb a tanec. Vhodně sestříhaný film s výraznou vizuální a hudební vložkou, který mě jako tance neznalého bavil takřka po celou dobu, sráží možná pouze stopáž, která mohla být o 20 minut kratší. Wendersovi v posledních letech očividně tyto dokumentárně laděné snímky o hudebnících/tanečnících apod. sedí víc než klasická narativní tvorba, což dokázal již při Buena Vista Social Club nebo Blues. (30.10.2011)

Z tohoto filmu budu ješte hodně dlouho čerpat pozitivní energii. Jsem fanoušek tance - moderního a scénického obzvlášť, proto jsem si užila famózní choreografie, jak ty v divadle - tak ty v ne úplně typických interiérech. Ovšem myslím si, že pro lidi co nevědí do čeho jdou, musela být stopáž filmu naprosto úmorná. Wim Wenders tentokrát podle mě neměl moc práce - tanečníci věděli co mají dělat, on "jen" vymyslel jak to bude vypadat ve výsledku (bráno s nadsázkou :-) ). Nebudu film vychvalovat, mé pětihvězdičkové hodnocení je dost výmluvné. Výsledný dojem: po cestě z kina jsem měla chuť "tančit pro lásku" :-) (27.11.2011)

Můj dosud nejsilnější 3D zážitek a letos asi nejpůsobivější snímek zhlédnutý v kině. Přemýšlím, proč někteří tanečníci neměli dohraný postsynchron > jedná se o parafrázi úvodní promluvy Piny, že tam, kde slova nestačí, tam začíná tanec? Vyjádřili daní umělci svou pocty a city k Pině pohybem samotným? ...Osvobozující podívaná... [Metropol Olomouc, 23.11.2011] (23.11.2011)

Nemohu začít jinak než poznámkou na okraj: Na Pině lze jasně vidět mou změnu filmového nazíraní. Má cinefilie zapříčiňuje čím dál větší úctu k filmařské práci, ještě před pár měsíci bych totiž tento film hodil do hlubokého podprůměru a kritzoval, dnes hodnotím sice průměrně, ale zato s velkým respektem k pánu Wendersovi, komentář bude tím pádem pochvalný. ___ Hold tanci, hold Pině Bausch a její bizarní, ale krasné choreografii od poetické duše Wenderse. Režisér skvělé pochopil jak se dá pracovat s filmovým médiem a natočil pravou syntézu hudby a tance - omezené divadelní jeviště a to co se na něm děje promítl do téměř neomezeného filmové světa a tím paní Bausch a její umění ukázal širší veřejnosti respektive publiku, jenž se nebojí jít do trochu "jiného filmu". Pina je totiž obtížně sledovatelný snímek (pro mě určitě, v tanci se nevyznám - takže jsem některé taneční figury nepobral), ale diváka si najde, pevně tomu věřím. Ale já jim nebudu a právě proto i přes hluboký respekt, který mám k lidem (a umění), jenž jsem vyjmenoval, nemohu hodnotit nadprůměrně. Snímek totiž nudí (nemá pořádný nosník), pochybuji, že si ho ještě někdy pustím. 60% (24.10.2012)

Ne snad, že bych se snažil rozumět baletu nebo současnému tanečnímu divadlu... Co mi v dokumentu vadilo, byly ty taneční scény v reálu. Pokud je na pozadí vysoce stylizovaného tanečního vystoupení dopravní ruch ve městě, tak mi to bude připadat jen bezdůvodně divné. Ke konci už jsem dokonce přemýšlel, zda Wenderse fascinovala víc Pina Bauschová nebo visutá dráha ve Wuppertalu. :-/ (21.12.2017)