Pina

Krásná oslava pohybu, kde je Wendersova disciplína a neokázalost v expozici tím největším vkladem. Třetí rozměr má překvapivě příjemný efekt ve vytažení tanečních figur, čemuž pomáhá i choreografická orientace na střed. nemilé zklamání z 3D značky se protancovalo až figurálnímu ano, na kterém hrají všechny svaly. (14.09.2011)

Vážne neviem, čo tomuto spracovaniu objektívne vytknúť. Ale nedá sa nič robiť, nie som fanúšikom tanca, ani aktívnym ani pasívnym a dokonca nie som ani veľkým fanúšikom divadla. Každopádne 100 minút tohto jemne experimentálneho filmu celkom rýchlo utečie má svoje silné momenty. Tie sú pre mňa takmer všetky exteriérové scény, pretože skrátka pôsobia filmovejšie ako tie v samotnom divadle. Pre fanúšikov tejto umelkyne a jej "bandy" môže ísť o jeden z top filmov, aké kedy videli. Pre mňa išlo najmä o to, že som spoznal niečo nové. (29.10.2020)

Skoro beze slov a přesto plné emocí. Každý, kdo má rád choreografické kousky, bude při sledování tohohle roztančeného filmečku ve svém živlu. Já si užila také. Aby ne, když hned začátek ve mně vzbuzoval až "silent hillovské" pocity, jen make-up tu byl nahrazen pohyby, které by i sestřičky ze špitálu na Tichém kopci mohly závidět. Následně přišlo několik rozhovorů, které mi přiblížily život zjevně velkolepé ženy, jenž má tyto taneční kreace na svědomí, a do závěru už jsem provanula na poněkud radostnějších kouscích, které ve mě zanechaly vlnu optimismu. Optimismus ve mně v celkovém dojmu zanechal celý tento lehce dokumentární, hodně vzpomínkový a silně taneční film, ale krom toho se po dvouhodinové zážitku cítím obohacena i o pocity, z nichž ne všechny dovedu výstižně popsat. A to si zaslouží potlesk. Určitě hodlám zhlédnout i do budoucna. (30.09.2011)

Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu. (04.07.2011)

Kvality filmu nespočívají ani tak v kvalitách stylistických či režisérského vkladu, ale spíše v osobnosti Piny Bausch a jejich jedinečných choreografií. Samozřejmě je to natočeno jasně, přehledně, dobře sestříhané, ale o to nakonc ani nejde – je to skutečně jen vhled do určitého druhu tance. Částečně to míří k dokumentu a oslavě Piny (což jsou nejslabší pasáže), nicméně se dají ignorovat a prostě jen užívat tanec. Groteskní a dojemné a 3D není třeba. Tanz tanz sonst sind wir verloren. Berlinale 2011 – Kino Urania (30.06.2011)