Catfish
Obsahy(1)
Příběh, který se točí kolem Arielova bratra Neva, začínajícího newyorského fotografa. Ten se po zveřejnění svých fotografií na internetu seznámil s malou holčičkou, která chtěla nakreslit balerínu podle jednoho Nevova snímku. Brzy si začali psát častěji, což vedlo k tomu, že se Nev seznámil blíž nejenom s ní, ale s celou její rodinou přes facebook. Navázal tak kontakt s její matkou, ale také sestrou Megan. A právě kvůli vztahu s Megan se Nev rozhodne za jejich rodinou odcestovat a přitom vůbec netuší, jaká pravda na něj čeká. (NGP)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Catfish je hlavně z první poloviny strašně pohlcující film, který výborně buduje napětí, s úžasnou expozicí, na níž navazuje investigativně detektivní příběh. Co však překvapí více než závěr filmu (každému je vcelku jasné, s čím na něj autoři vyrukují) je to, nakolik se v druhé části promění samotné téma a smysl snímku. Hodnotu výpovědi závěrečné pasáže posiluje navíc fakt, že nebyla předem filmaři zamýšlená a konstruovaná, ale dostali se k ní stejně jako divák - naprosto samovolně - bez nejmenšího ponětí a záměru. Nejde pak pouze o triviální výpověď o zdegenerovanému vlivu facebooku, sociálních sítí, internetu obecně či prázdnotě mediálního obrazu a jeho prezentace, ale ve výsledku je to především svědectví o deziluzi z amerického snu, chcípáctví a potřebě si alespoň ve virtuálním světě cosi dokázat a nabýt nové "lepší" identity... ()
Nezávislý, levně natočený dokument Catfish vysloužil dvojici mladých filmařů režii třetího dílu Paranormal Activity. Ne náhodou. Pátrání po skutečných lidech schovaných za profily na sociálních sítích v jednu chvíli působí vyloženě hororově. Nejdříve napínavá podívaná se mění v hodně osobní a dojemnou výpověď. Ale otázkou je, jestli Henry Joost a Ariel Schulman tak trochu s divákem nemanipulují. Těžko věřit, že by se dospělí chlapi nechali několik měsíců vodit za nos. ()
Pokud se to opravdu všechno stalo tak, jak snímek předkládá, upřímně, naživo, bez plánu a scénáře, měli tvůrci takříkajíc víc štěstí než rozumu, protože jim výborné téma pro dokument spadlo do klína vlastně samo od sebe. Tyto pochyby nicméně nezmenšují působivost celého dokumentu, ani napětí (před setkáním) a emoce (po setkání), které dokázal vyvolat . ()
Fake? Photoshopped? Real?... "Dokument", který zachycuje fotografa Neva, který se přes Facebook seznámí s malou holčičkou Abby, začínající malířkou. Díky ní se na Facebooku seznámí i s její maminkou Angelou, sestrou Megan, bráchou Alexem a celou jejich rodinou. Když ale přijede za nimi do Michiganu, nestačí se divit... Vítejte v 21. století, kdy ne každý profil na sociální síti je skutečný a kdy lidé s nízkým sebevědomím zakládají falešné profily a výborně se tím baví... Nebo jsou to totální pošuci tzv. "no life". Že zrovna tohle potkalo našeho "hrdinu" Neva, kterého původně natáčí bratr a kamarád, aby zdokumentovali přátelství jeho a malé Abby a všechny obrazy, které mu posílá. Nicméně, ať už je to jakkoliv, příběh je zajímavý, ze začátku působí skoro jako detektivka a konec je i celkem dojemný, kdy je vám těch postav i líto. Zajímavé zamyšlení se nad tím, kde je hranice virtuálního světa a toho skutečného. ()
Zamyslete se nad svou historií komunikace po internetu, pěkně od začátku. S kolika lidmi, které neznáte osobně, jste tak mohli komunikovat? Možná s několika desítkami, stovkami, možná i tisíci. Čím více smyslových informací o dané osobě máte, čím více jsou tyto informace provázané, tím se stává reálnější. Vizuální podoba, jejich hlas, jakýkoliv rádoby doklad o jejich fyzické existenci. Nakonec si to dokážeme propojit sami a idealizovat. Naplňujeme tak určitou představu, která je spíš zbožným přáním, kterému chceme uvěřit, než realitou. Catfish pro mě nese jakožto dokument nezaměnitelné kvality. Zaprvé se věnuje omámenému i mámivé a sleduje jak motivace, tak následky z obou stran. Přibližuje nás k pravému důvodu toho, proč vůbec vzniká virtuální realita a proč se k ní člověk upíná častěji s větší vervou, než vlastnímu bytí. A kdo vlastně říká, že tohle jsem já a tohle už nemůžu být já? Copak utváření si vlastního obrazu sebe sama nevytváří naše pravé já, narozdíl od toho, ve kterém jsme přirozeně uvězněni? Příliš mnoho otázek. Zadruhé, je to podchycené od začátku až do konce, zodpovídá to většinu otázek, na které bych já sama chtěla znát odpověď. Příběh se přirozeně nenásilně odvíjí s každým dalším odhaleným tajemstvím. Třetí, nejvíce fascinující bod pro mě je přemýšlet nad tímto filmem jakožto fikcí. Říkám si, že by muselo působit až směšně, jak neuvěřitelné to je. Scénář k takovému filmu by byl asi označen jako přehnaný a vyhrocený. Ale... život. Teda doufám, že to není nějaký podvrh. Moc moc moc. ()
Reklama