Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Ano, seversky syrové, sociálně kritické, "Dogmatické"... ale také zdlouhavé a nudné, protože herci jsou ve svých rolích hodně nevěrohodní a příběh je příliš šablonovitý. Na žánrově podobné nízkorozpočtové nekomerční kousky jsem dlouhá léta chodil do filmových klubů, na Febiofest apod. Ale od jisté doby mě už příliš nebaví a popravdě po nich ani nevzdechnu, mám-li po ruce například nějaký dobrý horror nebo scifárnu. A co se týče filmů z kodaňské periferie (urbanistické i té společenské), mnohem víc mě oslovily rané Refnovy snímky. ()
Proč se vlastně rádi díváme na depresivní filmy? Jestli ono to nebude ze stejného důvodu, proč nepohrdneme ani kvalitní komedií: obojí nám totiž zlepšuje náladu. Jasně, každý ze žánrů sice úplně jiným způsobem, ale výsledný efekt je naprosto stejný. Tuhle depkoidní severskou smršť nejspíš jen tak někdo nedokouká, ale když už jo, ten pocit je k nezaplacení. Mám se dobře. ()
Rozhodně hodně zajímavý a emotivní snímek, plný silných scén. Dva hlavní aktéři opravdu předvedli, že umí a vzali to jako svůj život. Nejmenší účinkující byl naprosto úžasný a roztomilý. Hodně dobrý příběh a skvělá doprovodná hudba. Drogy s rodinným životem prostě moc spojit nejdou, jak je vidět. Tentokrát mě Thomas Vinterberg potěšil. Můžu říct, že zde byla i skvělá kamera a celkově výborný vizuální zážitek. ()
Takových (nebo spíš) podobných filmů (a skutečně většinou severské provenience) jsem už viděl hodně - a čekám, že kvantita posune kousek dopředu i kvalitu. I po tomto filmu ale marně. Pokud se ale barvy karet severských filmařů jmenují: násilí, drogy/alkohol, rodinná deprivace a nenaplněná touha, pak je můžete míchat jak chcete a dostanete vždycky jen nějaký (podobný) "ponorkový" příběh... S trochou nostalgie a lítosti vzpomínám na Bergmana - 60. nejoblíbenější režisér na čsfd (o pět míst před ním je Sylvester Stallone). ()
Když jsem viděla dva chlapce starající se o dítě, zaplesalo mi srdce blahem. Potom jsem dostala pořádnou facku, vlastně několik facek, a zjistila jsem, že se nemůžu napojit na vůbec nic z toho, co se dál před kamerou odehrává. A když jsem se podrobněji podívala na to, co se tam odehrává, byla jsem neskonale šťastná, že se s tím moje vědomí neumí spojit. ()
Reklama