Soylent Green

Závěr jsem znal už předem (díky Fine brothers) a vůbec mě to nemrzí, protože jsem si mohl film o to více vychutnat (stejně tak jsem znal závěr Klubu rváčů a ani to nebránilo v úžasném zážitku). Úžasná "polanskeho" adventura, připomínající China Town, kdy neustále tápete ve světe jmen, světě, který vypadá jinak než ten okolo nás a kdy nic není tak jak se na první pohled zdá. Heston byl výtečný (od Touch of Evil jsem nečekal, že u něj uvidím ještě tak dobrý výkon) stejně tak Robinson. Ale ten svět! Naprosto úchvatný! Lidé spící v kostelech a na schodištích jeden přes druhého, umírací centra, kde vám pustí vaši oblíbenou hudbu, barvu a video (vzpomeňte na díl Simpsonů, kdy Abe šel do podobného centra) a jedinou dostupnou potravinou je soylent... yellow, orange ..a green! Potraviny jak je známe dnes vymizely, stejně tak jako veškeré požitkářské radosti (hláška Thorna poté co si potáhne z cigarety "víte, když jsem míval peníze, kouřil jsem i dvě nebo tři tyhle věci denně" ...až děsivá :D) PS: U filmu jsme s přáteli pili tokajské víno, jedli pečené kuře a vykouřili mraky cigaret a řeknu vám...každé sousta, doušek či potáhnutí, chutnalo líp, než kdy jindy ;) ) (30.06.2011)

Film, který předběhl svou myšlenkou dobu o několik desetiletí. Budoucnost se postupně vrátí podmínkami do období středověku. Základních surovin bude nedostatek a na vyspělé civilizace dopadne pohroma jménem hlad. Blahobyt skončil a protože byli lidé zvyklí mrhat, nyní strádají ve všem. Pouze mocní a bohatí mohou jíst pravé jídlo. Střední vrstva se propadne do chudoby a chudých bude většina. Nyní se máme nejlépe za celou svou existenci a přece si toho nevážíme. Jednou to však pocítíme. Provedení filmu je sice levné, ale futuristická myšlenka přeprala mou filmovou pýchu a já říkám jasně ANO! (17.05.2011)

Ta pointa je prostě paráda, pokud si jí tedy nepřečtete ještě před tím, než se na snímek podíváte. Takovou chybu určitě nedělejte, protože to by byla škoda. Výborný detektivní příběh, který má prvky jak komedie, tak thrilleru. Společnost, která je zde prezentována, je pěkně děsivá, ale není to něco, co by bylo těžké si představit v reálu. I proto to má docela silnou výpověď. (17.03.2015)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)