Soylent Green

Harry Harrison by myslím mohl být spokojen - atmosféru skomírajícího lidstva, které přelidnilo a zcela vysálo matičku Zemi, se Richardu Flesicherovi povedlo vystihnout skvěle. Je to až kruté, sledovat jak se na klinice eutanázie budoucí nebožtíci loučí se světem záběry na přírodu, kterou si někteří z nich ještě pamatují z dětství, ale která je nenávratně pryč. Jinak příběhově - jasně tušíte, jak to celé je, tudíž není moc o co stát, takže za detektivku bych Soylent Green rozhodně neoznačil. Hlavní deviza tkví v přesvědčivém vykreslení ubíjející reality hroutícího se světa, kterou nejlépe předávají Edward G. Robinson (mimochodem toto je jeho poslední film) a strážci vědění z Archivu. Přece jenom Heston je tu za drsňáka, byť i z něj je postupem děje cítit vědomí, že si možná ukousl trochu moc velké sousto. Nebula i Saturn pro Soylent Green byly rozhodně zasloužené, ale nejde si nepřiznat, že dnes už by takovýto film těžko obstál. Na druhou stranu, ta zhruba hodina a půl uběhla jako nic, takže ode mě tomuhle nepříjemnému obrazu naší možné budoucnosti půjde 70%. (18.06.2020)

New York 2022, detektiv Thorn (Charlton Heston) vyšetřuje vraždu bohatého muže, který si jako jeden z mála může dovolit žít v luxusu, pohodlí a užívat si sexu s krásnou společnicí. Město je děsivě přelidněné, chybí potraviny, vzduch je znečištěný a voda zkažená. Když Thorn provádí prohlídku bytu oběti, odcizí lahev alkoholu, mýdlo a kus hovězího masa - to vše je totiž nedostatkové zboží a k mání je pouze Soylent (jakési sušenky bez chuti). Cestou domů se pak musí prodírat přes desítky bezdomovců, spících na jeho schodech. Soylent Green, je ponurý sci-fi snímek, který poukazuje na možné katastrofy, jenž mohou jednou lidstvo potkat. Režisér Fleischer příběh vypráví jako temný thriller, který v závěru nabere přece jen větší tempo, než v první hodině, která je spíše konverzační. Snímek už dnes asi divákům neřekne tolik, co před 38 lety, ale už jen přítomnost hvězdy takového formátu, jako je Charlton Heston, je určitým lákadlem a film toho nabízí ještě mnohem víc. Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale za ten mrazivý závěr a děsivé zjištění o Soylent Greenu dávám čtyři. (26.09.2011)

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)

Film nabízí zajímavej pohled na problém přelidnění. Je to tak trochu opak toho, o čem jsou Pitomci lidí. V roce 2022 žije na území New Yorku 40 milionů obyvatel, zmizely stromy a rostliny, voda je na příděl, jako potrava je k dispozici pouze jakýsi soylent, lidi přežívaj, kde se dá, panuje nesnesitelný horko, všude prach, špína a beznaděj, dobře si žije jenom pár nejbohatších a uprostřed toho sledujeme osudy poněkud supermanovskýho detektiva (Charlton Heston). Na filmu oceňuju zejména dobrou hlavní myšlenku a taky atmosféru. Jinak se ve filmu řeší jedna vražda, ale to jednak neni moc zajímavý a vlastně ani moc důležitý. Celkově se mi film líbil. Jenom to provedení na mně zanechalo tak trochu béčkovej dojem. Najdou se tam dost blbý chyby (v jedný scéně Charlton Heston s prostřelenou nohou kulhá, pak najednou úplně v pohodě běhá a skáče a za minutu už zase kulhá) a taky je vidět, že se asi trochu šetřilo (interiéry jsou papundeklový a exteriéry pořád stejný). Kdyby se natočil remake s většim rozpočtem a postava detektiva by spíš byla třeba ve stylu Deckarda z Blade runnera, mohla by to bejt bomba... (26.10.2008)

Ve své době jistě ambicozní film, který však zpracováním notně zastaral. Nejvíce se mi líbily úvodní titulky s obrazovou koláží světa plného lidí, odpadu, průmyslu a válek. Neúnosné množství lidí na ulicích, v domech, na schodištích či v kostele bylo ubíjející. V řadě scén si člověk vzpomene na podobné filmy - 1984, Loganův útěk (Dům smrti byl vskutku mrazivý) či 451 stupňů Fahrenheita. Klíčový je nedostatek potravin, avšak chybí spousta dalších věcí, třeba předměty denní potřeby, hygienické a další. Jistá vyvolená skupina pracháčů má samozřejmě vše. Tajemství firmy vyrábějící syntetickou potravu se dá odhalit poměrně brzy, a tak šokující závěr se nekoná, je konec konců spíše logický. Film je zcela prost otevřeného sexu (byť je tak samozřejmý, jako procházka kolem řeky) i krvavého násilí. Ubití vysoce postaveného představitele firmy je mimo obraz....což by vcelku nevadilo, pokud by snímek nabídl jiné kvality. Zajímavý námět je z dnešního pohledu zpracován tuctově. Zatímco hudba je velmi dobrá, průměrná kamera neoslní. Soylent Green bych klasikou rozhodně nenazval a do nejlepších sci-fi filmů nezařadil. Na to je po všech stránkách příliš průměrný.... (19.02.2014)