Cosmopolis

Nech sú knižné kvality Cosmopolisu akékoľvek, to čo funguje v rámci nej, nemusí automaticky fungovať aj vo filmovom médiu. A ak ide o látku ťažkú na spracovanie, ktorá sa naviac nepojme tým správnym spôsobom, problémy su automaticky garantované. Z celého filmu mi vlastne utkvela v pamäti len slušná kamera, hudba, dobré herecké výkony zúčastnených vrátane Pattinsona a záverečná scéna. Môže sa zdať, že aj to je dosť ale zvyšok je nezmyselná patlanina bez akéhokoľvek cieľa či viditeľného presahu, ktorá dej posúva prostredníctvom dialógov a epizodických scénok rezignujúcich na akúkoľvek logiku. To niečo naviac tam pritom niekde vnútri cítiť a nepochybujem, že Cronenberg mal svoju víziu akoby to celé vlastne mohlo perfektne fungovať. Až na to že to až tak perfektne nefunguje. (01.10.2012)

Cronenberg dostál svojej povesti a opäť prišiel s maximálne sugestívnym snímkom. Akúkoľvek tému sa tento chlapík rozhodne vo filme spracovať, vždy ide so svojím osobitým, nezameniteľným prístupom až na koreň veci. Zoberme si napríklad, čo dokázal spraviť a ako zaujímavo svojsky rozobrať tému mafie a podsvetia vo filme Prísľuby z Východu (2007) alebo tému vplyvu médií (Videodrome) a pod. V tomto snímku si zobral na paškál svet bohatých, tok peňazí, vrchol a pád z tohto sveta s následným rozborom tejto situácie a tlakom na jedinca so všetkým tým hnusom a bizarnosťou.... a to všetko až do úplného konca. Čo sa týka Patizóna, spočiatku mi trocha vadil (subjektívne, ešte sa celkom nezbavil Tvajlajtovej nálepky), ale neskôr som si zvykol, no aj tak, poznám veľa iných hercov, čo by sa sem hodili lepšie ako on. Čo sa týka kamery a vizualizácie, jednoducho paráda, u Cronenberga ide síce o niečo nové, ale tu to bolo nadmieru potrebné. Kontrast medzi oboma svetmi tak dosiahol úplne iný rozmer. Zároveň však chápem aj to rozporuplné hodnotenie, na Cronenberga treba mať náladu, adekvátny duševný stav a príhodný čas, jeho filmy sa nedajú pozerať kedykoľvek, to nemá potom ten efekt. Ja som maximálne spokojný, ďalšia kvalitná vecička s puncom originality ala Cronenberg. 85/100 (09.02.2015)

Film tak nevyzpytatelný, že v celkovém rozporu mezi mluveným slovem a činy překvapí i zmínka o pozvánce na oběd, kterou příští záběr skutečně zastihne v bistru, protože konkrétní se zde mění na abstraktní a naopak. Těžce stravitelná, nezáživná, ale zároveň magnetizující studie úpadku, určená pro ty, co vědomě žijí ve své hlavě... (14.11.2013)

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)

Cronenbergův návrat do doby, kdy ho za jeho filmy neměl vůbec nikdo rád. Podivná alegorie na zkaženost, znuděnost a emocionální vyprahlost dnešní společnosti - to vše v různých podobách nechává Cronenberg plynout před okny hi-tech skleněné rakve jedoucí napříč bouřícím se a hlučícím New Yorkem. Cronenberg nechává postavy mluvit v podivných kryptogramech a prkenně si s nimi pohrává, znásilňuje je, nechá flirtovat s divákem a pak vše zakončí podivnou dvacetiminutovou hádankou, kterou se však dál už nikdo zabývat nechce. (01.07.2012)