Cosmopolis

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)

Opět mě zdejší čsfd komunita uživatelů nepřekvapila a názorně předvedla svojí nízkou diváckou úroveň tím, že poplivala film, který je tak vybroušený, tak perfektní až z toho mrazí v zádech. Všechny filmové aspekty se blíží dokonalosti, hltal jsem každé filmové políčko, každou setinu filmového času. [9,5/10] (10.08.2012)

Zatímco v NEBEZPEČNÉ METODĚ se hroutily veškeré hodnoty (společenské, ekonomické, rasové, národnostní ad.), v COSMOPOLIS se "bortí" samotný znakový systém, kdy slova a činy přestávají mít jakýkoliv význam, ať člověk analyzuje jejich gramatiku, syntax i sémantiku, jak chce. A nejvtipnější v této satiře na téma kyberkapitalismu je, že si sama velmi podvratným způsobem pohrává se svým znakovým systémem, resp. zažitými formálními a kognitivními konvencemi. Peníze sice nejsou narativizovatelné, jak pronese jedna z postav, ale vyprávění se může sestávat z trsů, které nejsou kauzálně propojené, nýbrž je mezini nimi paralelní a kontrastní vztah. Styl může tomu všemu dávat vnitřní řád, ale jelikož se stylistické vzorce neustále variují, budou na tom asi stejně jako prostata ústředního prota/antagonisty: asymetricky. Jeden z filmů roku, jimž se Cronenberg vrací na počátek své kariéry, konkrétně k SHIVERS, protože je zde samotná idea prezentována jako nejednoznačný virus infikující druhé. Do hlubin asymetrické prostaty v interpretačně-analytické kritice na Indiefilmu. (31.07.2012)

Není to zrovna zábavná podívaná, ale rozhodně se COSMOPOLIS vyplatí vidět. Už jenom pro svoji jinakost. Taky díky Patizónovi (kolikpak vyděšených fanynek znechuceně odcházelo z kina? :D), který předvádí nejlepší výkon ve své dosavadní kariéře. Přiznám se, že jsem v první polovině trochu klimbal, některé teoretizující dialogy byly únavné, ale zlomilo se to. V podstatě neextstující vztahy (s vyjímkou manželky a toho dědouška) brání jakékému sympatizování s postavami. Hudba, kombinující Shoreovi skladatelské schopnosti s elektronickým uskupením Metric, je místy až hypnotická. Není to uspokojivý snímek a dělá to schválně. Možná proto se mi docela zamlouval. Rozhodně si ho dám ještě jednou, čím víc nad ním přemýšlím, tím víc mi ta odtažitá cesta k holiči příjde zajímavá. (01.10.2012)