Upír

jak ja mam rada filmy o divnych lidech… pripomnelo mi to pripad “vraha z twitteru”, jenz si psal s holkama, ktere chtely spachat sebevrazdu a on jim s tim pote pomahal. simon je trosku jiny; ma totiz chut na krev - takze neco jako richard chase. holky/zeny pomaha zabit tak, ze jim odebere vsechnu krev z tela a jejich mrtvolu pote schova do mrazaku. — kamaradi se s bisexualnim typkem inspirujici se jeffrey dahmerem (mel sice jednu scenu, ale za to byla hodne brutalni) a s hlidanim jeho nemocne matky mu “vypomaha” sestra policajta laura (nebo lucy? kdo vi), ktera by s nim chtela neco mit, ale simon si uz “brousi zuby” (haha) na ingrid, mladou zenu, jez se chtela nechat od simona zabit, ale on si to na posledni chvili rozmysli; mozna u ni hleda pochopeni nebo i lasku. — jako celek film pusobi hodne depresivne. nadherna kamera, skvely scenar a hudba. || ❝𝐈𝐟 𝐭𝐡𝐢𝐬 𝐰𝐚𝐬 𝐦𝐲 𝐝𝐫𝐞𝐚𝐦 𝐈 𝐰𝐨𝐮𝐥𝐝 𝐧𝐞𝐯𝐞𝐫 𝐝𝐢𝐞.❞ 🧛🏻🎈 (07.06.2021)

Toto ani omylom nebol thriler a vonkoncom to ani nemalo nic spolocne s hororom. S jedinym, co mozem suhlasit je drama podana psycho atmosferou, kde banda skrachovancov tuzila po samovrazde. Dve ukrutne zdlhave hodiny pre tento film bolo pre mna obrovskym utrpenim. Nejake pozitivne chvilky sa vo filme objavili, ale je ich bohuzial poskrovnu. Kto ma rad depresivne nalady moze v pohode siahnut po tomto zvlastnom filme. Tento film urcite neni moja krvna skupina a preto chcem nanho rychlo zabudnut, ze som nieco take videl. (06.01.2013)

Dokážu si výborně představit tenhle příběh zasazený do japonských reálií a obsazený japonskými herci. Do takového prostředí by se jeho bizarní poetika hodila výborně, takovéhle nevážně vážné filmy, se svým svérázným "magickým realismem", k Japoncům sedí perfektně. Zato prostředí západní (americké) mu nesedí vůbec. Nešťastné je i herecké obsazení nedbale elegantními, pečlivě vystajlovanými mladými herci. Když tito deklamují svou vnitřní rozervanost, nechuť k životu a touhu po smrti, působí to v lepším případě jako parodie nebo černá komedie (Katharine Isabelle), v horším jako trapná pseudonihilistická póza. A nebo postava vlezlé policistovy sestry, nepochopitelně se vnucující evidentnímu pošukovi; ta je přece skrz naskrz japonská, resp. asijská, v našem světě působí nepatřičně a trapně. Filmu zpočátku nelze upřít jistou neotřelost a interesantnost, ale postupně začne víc a víc nudit. "Upírovo" okázale symbolické dárcovství krve mě přimělo k cynickému úšklebku, postava cukrkandlové Ladybird mě svou přehrávanou naivitou otrávila, a závěrečná scéna s afektovaně smutnou baletkou pak přímo znechutila. Plytké a duchoprázdné pozérství, vydávající se za "citlivý příběh", nic víc. (28.06.2021)

Nejdřív jsem si myslela, že na některé věci už jsem stará, ale po celém filmu jsem si téměř jistá, že tohle je jeden z nejlepších filmů minimálně posledního roku mého života. Tak intenzivní pocit nesnáze a boží pravdy jsem měla naposledy nejspíš u Sonovy "Vinou lásky". Během filmu mi několikrát přišlo na mysl, že tohle by měly povinně vidět všechny fanynky Stmívání, ale potom mě napadla další kacířská myšlenka, že by to zřejmě nepochopily ani neprocítily. Film má mnoho vrstev, které - ó bože - budu ještě dlouhou dobu všechny vstřebávat. Zatím na mě největší dojem udělal dojem ten hitchcockovský smysl pro humor. Pojem "hitchcockovský" používám proto, že jsem si nedávno dávala přemýšlecí období nad Psychem a dospěla jsem k tomu, že je to černá komedie. Na základě tohoto přemýšlecího vzorce je "Upír" komediální road-movie, která během putování hlavního hrdiny ukazuje, jaké všechny podoby může mít vztah muže a ženy. Protože když na posteli leží schoulený upír, zostuzený tím, že se nezmohl k akci, a ve dveřích stojí zdrcená žena, jejíž sny o uspokojení největší touhy se zase vzdálily z jejího dosahu, nemůžu jinak než smát se. A zároveň je to tak nevinné a romantické, že u toho brečím jako želva ze Zeměplochy. Za geniální také považuji posloupnost jednotlivých eskapád. To, že je Renfieldova epizoda umístěna do první poloviny, je prvotřídní ukázka dramaturgie, které osobně říkám "film s odměnou". Poeticky-realistická expozice diváka navnadí, policista a maminka stanoví, v čem se možný svět tohoto filmu liší od reality, Renfield diváka znechutí na nejvyšší možnou míru a každé další vytrvání po tomto bodu představuje onu zmíněnou odměnu, kterou si užívám jako dárek pod stromečkem, svítím a tetelím se blahem. A Amanda Plummer! A že za celou dobu řekne jenom jméno svého syna, a ještě úplně na konci. "If this were my dream I would never die." ♥♥♥ (04.03.2015)

Pre mňa najdivnejší, najnepríjemnejší, najkrajší a najdojemnejší film za dlhú dobu. Tak strašne nedivácky, že sa mi musel jednoducho páčiť. Iwai vytvoril citlivý príbeh bez motivácie v ktorom sú hranice dobra a zla tak veľmi jemne rozdelené, že ťažko by ste v tom hľadali nejaký pevný oporný bod. Poetika na tému vampirizmu a samovrážd, ktorá neslúži len ako poetická reflexia žánru a doby, ale ktorá odráža Japonskú poetiku a prenáša ju do mestského a sterilného prostredia. Nechápem kde všade Iwai zohnal toľko krásnych dievčat, z ktorých každá vyjadrila citlivosť svojej postavy na úplne maximum. Hoci Zegers mal ako herec slabé chvíle u Iwaiovej poetickej vízie skvelo zapadá. Iné, divné, krásne a hoci to nerád používam v určitom smere aj dokonalé. A ten koniec! (04.01.2017)