The Wind
Krajina večného cyklónu
The Wind
Režie:
Victor SjöströmScénář:
Frances MarionKamera:
John ArnoldHudba:
William AxtHrají:
Lillian Gish, Lars Hanson, Montagu Love, Dorothy Cumming, William Orlamond, Edward Earle, Leon Janney, Carmencita Johnson, Seessel Anne Johnson, Si Jenks (více)Obsahy(2)
Roku 1923 odjel Viktor Sjöström do Hollywoodu a během sedmi let tady natočil řadu filmů, z nichž dva se staly klasickými díly americké němé kinematografie: Rudé písmeno (1926) a Země věčného cyklónu. Shodou okolností se v obou snímcích setkal s týmiž hereckými představiteli, Lillian Gishovou a Larsem Hansonem. Předloha druhého společného filmu, román „Vítr“ americké autorky Dorothy Scarboroughové, zaujala zejména Gishovou, protože jí nabízela možnost hrát současnou hrdinku a zároveň téma a prostředí děje splňovalo podmínku dramatické studie, v níž mají důležitou roli přírodní živly. Její postava, pocházející z kulturnější východní části země, je okolnostmi donucena přijmout útočiště na farmě svého příbuzného, v drsném kraji západních prérií. Není schopna přizpůsobit se novému prostředí a posléze, zděšena nehostinným klimatem a přívaly všudypřítomného písku, propadá šílenství. Gishová zde záměrně nezakládá pojetí své role na odhalování emocionálních hloubek, nýbrž v souladu s režisérovým stroze sevřeným, vytříbeným stylem vyprávění na vnějším znázornění postupného rozkladu mysli své postavy. (NFA)
(více)Recenze (15)
Asi ma už nebude prekvapovať, že najsilnejšie filmové dramata, majú svoj pôvod v druhej polovici 20. rokoch minulého storočia ( SUNRISE, THE CROWD, THE DOCKS OF NEW YORK... ). Pretože THE WIND je podobne silnou ukážkou práce s emóciami na vizuálne unikátnom podklade. A zrejme som nevidel úplnú verziu ( zhliadnutá 75 min ), čo mi dáva za pravdu, že niečo tomu v maximálnom hodnotení stojí. ()
Skvěle natočený němý snímek, jemuž bych to stáří z mnohých scén ani nehádal. Victoru Sjöströmovi se podařilo zobrazit citelné zásahy přírodních živlů do už tak dost nehostinného prostředí, které udává posmutnělou náladu a podtrhuje frustraci hlavní hrdinky. Lillian Gish je právem legenda němého filmu, jejíž mimika celé dílo divákům stoprocentně prodává. ()
Lilian Gishová byla představitelkou dívek zkoušených osudem, naivních a čistých hrdinek, které si i přes nepřízeň osudu zachovávaly čisté duše. Spoluprací s Victorem Sjöströmem však našla uplatnění pro mnohem komplexnější herectví a konečně i místo, kde mohla dokázat, co všechno umí. Její hrdinka je jemná, naivní, ale velmi rychle chápe, dokáže se přizpůsobovat a vlastně si nikdy nestěžuje. Spolu se stále silnějším působením větru, který je všudypřítomný, cítíme, že i ona se mění a téměř v závěru se všechno zhroutí. Právě závěr je neuvěřitelně silný zážitek. Viděla jsem kratší verzi a mám pocit, že tomu něco chybělo, takže se na to určitě podívám ještě jednou. ()
Holt, treba mu uznať minimálne hudobný doprovod. Vďaka nemu mi počas filmu behalo po rozume, že by mohol byť skôr "slepý" ako nemý. No narozdiel napríklad od Ecce Homo!, tu si pamätám aj príjemný romantický záver. Príbeh sympatickej dievčinky a... vetra. Vietor je živel dosť podceňovaný. A tento snímok mi prišiel asi trochu preceňovaný. Ale nič to, nejdem proti vetru, dávam tiež štyri hviezdy. ()
Sjöström točit opravdu uměl a mezi režiséry němé éry patřil mezi nejlepší (a dnes patří mezi klasiku). Lillian Gish jsem už viděla v nepřeberném množství filmů, ale převážně u Griffithe, proto je u mě práce se Sjöstömem vítanou změnou. Film má náboj a spád, nenudí. Síla přírody a jejich živlů je vykreslena opravdu skvěle, příběh sám o sobě je navíc skvělým dramatem nejen o lidských vztazích, ale i o vnějších vlivech (zde nemilosrdná příroda) a o tom, kam až nás můžou zahnat. ()
Reklama