Máme papeže!

Začala jsem koukat, ale asi po 15 minutách jsem dospěla k názoru, že je pro mě film absolutně nekoukatelný. Bůh ví, z jakých důvodů, každopádně je to jeden z mála filmů, kdy u mně skutečně nastala situace, že jsem přestala koukat. Většinou takové filmy dokoukám, abych potom mohla napsat zhusta rozčílený komentář. (03.05.2012)

Tak tento film si mě dokázal získat. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak skvěle pobavím u filmu o volbě papeže. Film skvěle balancuje na hraně mezi dramatem a komedií, nespadne však ani na jednu stranu a vůbec to není nábožensky založený film, režisér Moretii nestojí ani na straně věřícího, ani na straně nevěřícího, ale na straně člověka. Hlavní postava je skvěle vyobrazena, zkrátka jen hledá sama sebe, přemýšlí o životě a o tom, co to vlastně znamená být člověkem. Je pak skvěle tak zahraná, jako napsaná, Piccoli mě svým jediným pohledem dokázal dojmout až k slzám. Obrovské překvapení, vážně výborný film. (03.12.2012)

Nejhorší film, co jsem kdy viděl. Je to plný nesmyslných scén, totálně nesmyslných dialogů, dialogů plných absurdit a infaltilních gerontů, co przní chlapečky do análisek, ale vesměs jsou to fajn dědové, co hrajou karty a hazard jako svině, protože proti tomu klerofašistická církev přece NENI. Hrozně rád bych ten film pochcal, co to jde, ale já absolutně nenacházim slov. Nanni Moretti nejen, že je neschopnej režisér, tak je i mizernej herec, protože jeho psycholog je ta nejhorší postava v dějinách nejen filmu ale i lidstva, galaxie, mikrobů, octomilek a Mikuláše Cage. Mimochodem jestli to mělo fungovat jako film, kterej nám řká, že věřící jsou jen pomatenci a dementi, tak to účel splnilo. A propos bych nerad zapomněl na tu nejidiotštější scénu ever - uprostřed Papežského paláce si dáme VOLEjbal a budem ho hrát v pod oknem wannabepapeže, kterej je mezitim ale někde v píči a zastupuje ho tlustej člen švýcarské gardy (jak se tam kurva dostal?), kterej se dívá na geronty, jak hrajou rukejbal. Močka, močka, močka.. Pokud uvidim ještě někdy něco horšího, vrátim se a tutomu filmu dam pět hvězd na féra. (20.12.2012)

Vysloveně ošklivý film, v němž vidíme samotného režiséra Morettiho v roli agnostického psychoanalytika, který pomáhá nově zvolenému papeži. Zdánlivě jde jen o zdůraznění lidské slabosti, která je v každém člověku, bez ohledu na jeho postavení - ve skutečnosti však relativizace apoštolské víry, papežství a Církve svaté. Z tohoto díla bude Moretti jistě skládat účty. Tento film napáchá mnoho škody, ale v naší době zdaleka není výjimkou. Zdá se, že italská (a evropská) tvorba už není jen primitivně komunistická jako dříve, ale je poněkud rafinovanější... A ke kvalitě scénáře: zpomalené scény z volejbalu kardinálů jsou zvláště pitomé! (18.06.2012)

Králova řeč ft. Prázdniny v Římě. Přirovnání sice stojí na hodně tenkém ledě, ale pro hrubou představu o filmu postačí. Habemus Papam je cokoliv jen ne jasně zařaditelné a předvídatelné. Moretti neustále klame tělem a během celého příběhu vystřídá několik nálad a poloh, vyprávění obsahuje prvky laskavé komedie, absurdního dramatu, psychologické zpovědi i téměř thrillerové sekvence. Vždy když už to vypadá že se vyznění nadobro ustálilo, přijde moment ve kterém se vše zlomí a pokračuje se jiným směrem. Ve výsledku je dojem o to silnější. A konec, to není ani třešnička na dortu, to je celý nový dort. Tak jako mi projev Jiřího VI. dal možnost pocítit velikost morální síly krále, tak mi dal projev nového papeže možnost pocítit jeho důležitost jakožto zástupce Ježíše Krista na Zemi pro miliardu katolíků. Výborný film, originální a silný. (20.03.2012)