Notre jour viendra
Our Day Will Come
Redheads
Režie:
Romain GavrasKamera:
Andre ChemetoffHudba:
Sébastien AkchotéHrají:
Vincent Cassel, Olivier Barthelemy, Justine Lerooy, Vanessa Decat, Chloé Catoen, Rodolphe Blanchet, Pierre Boulanger, Jacques Herlin, Aurore Broutin (více)Obsahy(2)
Co uděláš, když jsi dospívající zrzavý budižkničemu, který až na jednoho staršího chlápka nemá kamarády? Když tě všichni nenávidí a nejvíc ze všeho tvoje vlastní rodina? Když se ti všichni kámoši vysmívají? Odpověď: Ty a tvůj ubohý kumpán seberete všechny svoje prachy, koupíte si sportovní auto, elegantně se oháknete a zamíříte do země zrzavých, do Irska. Co ale začíná jako hledání ideálu se promění v divoké řádění plné nenávisti, násilí a sebedestrukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (129)
Presne to sa stane z tých, čo nenávidia všetkých ostatných; Plešatí buzeranti... 70% ()
Když mentálně narušenej jedinec potká labilně disponovaného kolegu, tak zdvojnásobí svoje síly (to jsem vymyslel sám), uskuteční originální společnou cestu, kterou by nevymyslel ani Stephen King. Těším se až podobný výlet uskuteční největší český žijící labil - Ivetka Bartošová. ()
tento film je neriadená delová strela - bizarná anti-buddie road-movie, deštrukčná a sebedeštrukčná utopická kamikadze jazda plná podivnej psychológie, terapeutická "oidipovsko-nihilistická" sonda do vnútra totálne frustrovaného a strateného jedinca, artová štúdia nenávisti a inosti a predovšetkým najčudnejší a najnevybúrenejší comming of age film, aký som doposiaľ videl; áno - je to trochu maniera, gavras sa snaží napakovať do filmu čo najdivnejšie indivíduá, najbizarnejšie postavičky, obchádza logiku na úkor emócie, "umenia" a svojho podivínskeho vkusu, ale všetko to drží pokope - asi len nejakou podivnou mágiou alebo vnútornou energiou; filmy ako tento je zbytočné rozoberať, nemajú podľa mňa hodnotu vzhľadom na vonkajšiu realitu, ale na tú vnútornú; je to vlastne sen, ktorý kolíše medzi nočnou morou, mokrým snom a surealistickým bdelím snením, fatamorgánou; ()
Trochu váhám, jak celý film pojmout, jak nahlížet na hrdiny a jejich trip, jak to všechno...no...pochopit... Pokud se ale rozhodnu vzdát všech snah zjistit, jak ti dva vlastně přišli k sobě, před čím ujíždějí, proč tak spěchají, co od cesty očekávají, proč ta kuše, proč si holí hlavu a co tam dělá ta skvělá holčička a vžiju se jen a jen do té tvrdé uvolněné atmosféry plné černého humoru, musím dát čtyři hvězdičky. A navíc si s hlavními hrdiny užiju cestu bez pravidel, hlubokých úvah a morálních bariér. ()
Vincův nákup auta, návštěva svatby s kuší a celá hotelová pasáž byly hodně originální a působivé, ale ke konci začalo vše nějak slábnout. Netroufnul bych si navrhnout lepší zakončení, ale přehnané vyhrocení, kdy si dvojka psychoušů vyholí hlavy a začne střílet po lidech ve mně paradoxně nic nezanechalo. Nějak to vyšumělo do ztracena. Cassel ve svém živlu a s Barthelemym tvoří dokonale sehrané protipóly. ()
Ať se snažím sebevíc, nenapadá mě jediná výtka, čí nějaká slabší stránka tohoto filmu. Všechno funguje a zapadá do sebe naprosto dokonale. Výborná hudba, kamera, sice hodně syrový, možná i trošku ujetý příběh a v neposlední řadě také hezká studie vznikajícího násilí. A hlavně výborná ústřední herecká dvojice, kde hlavně Vincent již poněkolikáté dokázal, že je to opravdu „ďábel“ a dokáže snad zahrát cokoliv. Jasná pětka. ()
Něco tak šíleného a neuchopitelného jsem už dlouho neviděla. Gavras asi přesně věděl, jak má jeho film vypadat a proto celý příběh působí konzistentně. Ale nevadilo by mi, kdyby se víc soustředil na souvislosti, i když na ty se v tomhle případě zřejmě nehraje. Cassel samozřejmě nezklamal a Barthelemy mu skvěle sekundoval. Celkově to na mě velice zapůsobilo. ()
Nahliadnuť takýmto ľuďom priamo do hlavy, že prečo vlastne ... to by som ja chcela. Film ma bavil, výborná hudba. Len neviem, či mám zle nastavenú farebnosť, ja som tie ryšavé hlavy nejako nepostrehla. ()
46th KVIFF 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Notre jour viendra / OUR DAY WILL COME / Náš den přijde) - Film který se vymiká snad úplně všemu co jsem kdy viděl. Takové "experimenty" vždy uznávám... - 22. 4. 2011 - 75% ()
Jde to i jinak, cítit že žiju, než že jen z plezíru někomu rozbiju hubu... a obávám se, že barva kštice kvalitnímu životu nezabrání (pro je i Patrickův šátek od Hermése), navíc, na Irsko jsou oba magoři málo zrzaví... takže se nám opět otevírá segregační prostor... třeba pro dvojku. Odpudivý Barthelemyho Rémy nedokáže vzbudit štipku soucitu a Vincent Cassel mně sice znovu dokazuje, že umí hrát, akorát, že převážně agresivního hajzla, což nebude nic těžkého, když právě tak vypadá... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako oblíbený film mého oblíbeného uživatele... smůla, a to nejsem ani zrzka. ()
Film, ktorý ma vtiahol svojim úvodom (parádna satyrická krátka "psychoterapeutická" scéna povie o postave Vincenta Cassela a jeho osobnosti viac ako ďalší dej), aby postupne moje nadšenie opadlo. Len silný sa presadia, povrchnosť vládne svetu, individualita je pohltená konzumnou spoločnosťou, človek sa stáva takým prázdnym sráčom aká je sračková spoločnosť a rodina okolo neho, človek si len ťažko nachádza svoj priestor pre sebavyjadrenie a musí prinášať obete a bla bla. Myšlienku si každý nájde a nesporne tam je...Ale forma, ktorú Gavras zvolil je viac excentrická a expresívna, ako by si posolstvo filmu zaslúžilo. Prázdnotu ľudí a okolia, postoj "we´re the nobodies - wanna be somebodies" mám radšej v sofistikovanejšej podobe (napadá ma napr, Day of the Wacko). Takto mi akurát viac krát mimovoľne prebehlo mysľou, že tá druhá polovica by sa iste páčila Andersovi Breivikovi...aj ten chcel "len" vyjadriť svoj postoj a vnútorné frustrácie...Film, od ktorého som veľa čakal a veľké očakávania sú zradné. Každopádne "ďábel" Vincent Cassel je ako stvorený pre podobné role! ()
Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. ()
Bez jakékoliv ironie - zajímalo by mě, kolik z těch, co hodnotili pěti hvězdami, má narudlou barvu vlasů :). V komentářích se to hemží slovy jako "zběsilá jízda", ale po shlédnutí jsem si připadal jako vyvrženec, viděl jsem totiž poněkud rozplizlou story s nahodilým scénářem, proloženou několika "no reason" násilnostmi. Mám rád filmy jako Oldboy, kde má pomsta a revolta smysl, ale proč bych měl fandit dvojici zakomplexovaných týpků, kteří se chovají jako hovada? Gavrasův nihilistický styl je mi krajně nesympatický a tady se mu navíc, na rozdíl od videoklipů, nepovedla ani synchronizace hudby s obrazem, což mě dost zklamalo. Zapomenutelný průměr s dvěma výbornými herci. ()
Akýsi guru psychoanalýzy ( Vincent Cassel ) vytvára klamstvami, zavádzaním a manipuláciou situácie, ktoré majú pomôcť mladému mužovi v sebavedomí a zbaviť ho komplexu z ryšavosti ( sám psychológ je ryšavý ). Ten sprvu nechápe asertivite, ale rýchlo sa učí, až prekonáva svojho učiteľa. V domnení hľadania identity, pravidiel a svojho sna sa obaja muži dopúšťajú trestuhodného správania. Kontroverznosť filmu zachádza ďalej a ďalej a snaží sa rúcať všetky zvyklosti zväčša nekorektným spôsobom. Dotýka sa rôznych spoločenských tém ako xenofóbia, antisemitizmus, homosexualita, vlastenectvo, násilie, psychologický terror ( nezabudnuteľná scéna vo vírivke ). Nehľadá východiská, všetko necháva na divákovi, jeho vnímaní a chápaní. ()
Bez Vincenta Cassela by to bylo poloviční, ale jeho geniálně sebedestruktivní výkon to povyšuje na víc než jen standartní road-movie. Na druhou stranu v jeho postavě vidím i určitý nedostatek, protože kdykoliv se na plátně objeví, tak nějak už tušíte/se těšíte, že se děj někam posune. Člověk pak má tendencí vnímat všechno co se ve filmu děje skrz jednu postavu a ostatní mu je jedno. ()
Prapodivný film, jehož scénář nejspíš napsal ufon (a to patrně zrzavý), protože postavy se chovaly nesmyslně brutálně a agresivně. Možná to bylo podobenství o dvou nešťastnících, kterým svět dával jen kopance, a proto se rozhodli, že je načase začít prosazovat svoje vlastní pravidla. Jenomže je to zbytečně surové, nevěrohodné, pokřivené a často i protivné. Možná jsou oba dva blázni, i to by mohlo fungovat, kdyby se ostatní lidé pravdivě odkryli podle toho, jak se k nim budou chovat. To ale nenastane. Ostatní lidé téměř nemají prostor, jsou jen zaměnitelnými figurkami, na kterých hlavní postavy zkoušejí svou čím dál zběsilejší agresi a nechutně přehlíživou nadřazenost. Jednoduše řečeno: celé mi to připadalo jako blábol. /28. 4. 13./ ()
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci...Tahle známá větička mi připadá nejpřiléhavější k danému snímku. Vynikající scénář s nadupanou hudbou, excelentními herci a šokujícími scénami, u nichž násilí hraje hlavní roli. Tento film jen potvrzuje, jak pestrá je francouzská kinematografie, byť za kamerou stál Řek... ()
Tak nevím, jsem trochu na rozpacích, protože časy, kdy mě podobné experimentální záležitosti oslovovaly a bavily a nebo aspoň zajímaly jsou pryč, ale zase ne úplně pryč, takže... Takže jsem si zavzpomínal na francouzskou novou vlnu a občas se zasmál a občas ušklíbl a občas znechuceně odvrátil a občas znuděně zazíval... Ze všeho nejvíc se mi na filmu asi líbila hudba, která mě na rozdíl od děje aspoň něčím oslovila. Zkouknul jsem ho sice se zvědavostí, ale bez zájmu. A určitě už si ho nikdy nepustím. ()
Tak tohle jsem asi nepochopil. Dvoum francouzským psychopatům rupne už totálně v kouli, oháknou se, koupěj si káru a vyrazí do Irska. Na cestě krosí všechno, co se jim namane a pokud to nesejmou, tak to přefiknou. Kdybych si to takhle přečetl, tak by mě to lákalo. Jenže ten pokus o jakousi psychologii a vůbec celkový zpracování mi přišlo naprosto cizí. Pokud by tohle natočili Britové, tak věřím, že by z toho mohla bejt parádní řežba, podpořená klasickym suchym humorem, ale protože to vzali do ruky žabožrouti, je z toho paskvil o ničem. Ústřední herecká dvojice byla dobrá a zejména Cassel si svojí roli užíval, ale čekal jsem teda mnohem mnohem víc. 10% ()
Psychopatická báseň o frustraci ze všeho kolem i uvnitř, vřící anarchistický patos v podobě neřízené agrese, pro níž existuje opodstatněný důvod. Marná touha po porozumění a bující zloba z vlastní nezařaditelnosti se snadno mění v šílenství s příchodem spasitele. Nebeský prožitek. ()