Banáni

Vsadím se že v porotě není žádný homosexuál! -Je! - Ten tlusťoch? Oddechová bláznivá parodie na rozvojové banánové republiky, kde je každoročně zavražděno x státníků, na revoluci a také na média. To vše zkombinováno s motivy z klasických filmů. Začátek je trochu pomalejší, ale jakmile Woody odletí do San Marcos, jeden gag střídá druhý. Zajímavá role (první po éře pornofilmů) výtržníka v metru pro Sylvestera Stallone. 80%. (07.09.2005)

Wůdů Alien při svém rozjezdu. Absurdní i nekorektní humor v této libůstce mě skutečně nadchnul. Výběr jihoamerického prostředí s jeho zálibou v juntách, padronech a guerillách je pro karikování poměrně ojedinělý, proto rádiovku dolů. Začínám chápat, jak tento pederastní labužnický obřezanec balí své oběti - udělá ze sebe takového vola, až ty jednodušší začnou mít dojem, že není nutno míti z něho strach. A proto si ho klidně vpustí blízko k tělu, někdy i dovnitř. A moudřejším nositelkám celulitického údělu zase učaruje jeho nadhled a fakt, že dělat ze sebe blba ustojí kvalitně pouze sebejistý jedinec. Takže: jsem naprostý zmatenec s platem chodící reklamy, ovšem po amputaci dolních končetin, můj penis se dá měřit pouze v milimetrech a koktám i škytám zároveň. Milostné návrhy očekávám do pošty, slečny. Nejvyšší nabídka vítězí. (25.06.2012)

Banáni sú mojim 17. pokusom pochopiť obľúbenosť Woodyho Allena. 16 z nich (okrem Match Pointu) bolo neúspešných. Svedčí to o mojej poctivosti a vytrvalosti, ale tiež aj o neschopnosti obľúbiť si jeho jednotvárnu sebaprezentáciu, nekonečné prepieranie svojich komplexov a fóbií. A pritom to vyzeralo dobre, osobitne prvé minúty priameho prenosu z atentátu na prezidenta boli skvelé. Ale potom sa na scéne objavil Woody Allen, ktorého považujem za vynikajúceho humoristu, dobrého scenáristu a veľmi mizerného herca, a znova som sa ocitol v jednom z jeho sériovo vyrábaných filmov, u ktorých ani neviem, kedy jeden skončil a druhý začal. Banáni sú označení ako komédia a ja som pri jej sledovaní zadriemal. Dopoludnia! A to by pri komédii stávať nemalo. (12.02.2016)

Woody Allen svůj divnohumor sype v Banánech do diváka vysloveně pod tlakem. Není deseti vteřina, aby nevytvořil nějaký gag. Jenže to neuvěřitelný množství humorných scén chvíli vytváří naprosto brutální a nekončící smích, který je zároveň sem tam vystřídán scénou, na kterou civím, jak na popravu. Což asi byl i záměr. Například ta první scéna s tou vraždou diktátora byla totiž tak brutální, a asi i záměrná amatéřina, že to vlastně bylo docela vtipný. (04.11.2015)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)