Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. ()
Nebezpečné domácí video ~ Tenhle snímek mě nějak moc nezasáhl, jak bych dle hodnocení očekával. Skupina mladých blbých kluků si jede zastřílet, nevědouc, kam vlastně budou vysláni. Pošlou je do "Afghánu", některé to zabije a nebo zmrzačí, na druhé straně stejně tak, a civilové uprostřed to stejně odprdí nejvíc. Oni a jejich krávy a hlídací psi. A ke konci se dozvíme, že si tu "Afghánskou ruletu" někteří dají ještě jednou a pak zas a zase, dokud to prostě bude vycházet. Smysl to ale moc velký nemá, perou se o jedno políčko a jedni jak druzí se postřílí a stáhnout zpět. Asi mi nějak unikl smysl tohohle dokumentu. Záběry z akce a pár slz. Tady alespoň nezaznělo, jak je tam přišli osvobozovat, to a hudba v titulcích jsou jedním z velmi mála plusů. ()
V souladu s výstižným sloganem snímku "pro vás je to film, pro ně je to realita" se tento důmyslně vystavěný dokument o válce odvíjí podle klasických žánrových schémat válečných filmů. Ukazuje vojáky před odjezdem do Afghánistánu v typických situacích (večeře s rodinou, obscénní party na rozloučenou v kasárnách) a během nasazení v Afghánistánu prezentuje vojáky jako personifikace žánrových klišé - vulgární chlapáctví, nerozvážnost, nenucenost. Dokonce i ve stylu klasických válečných filmů vůbec neukazuje protivníky. Právě v této zřejmě nezáměrné autostylizaci vojáků i filmu spočívá jeho síla. Díky chlácholivému žánrovému rámci má zdrcující působivost sekvence, kde dojde ke kontaktu vojáků s nepřítelem. Dokument nepojednává o vojácích coby individualitách a nezaměřuje se na jejich pocity, nýbrž ukazuje válku jako extrémní zkušenost z života ve stínu smrti. Záběry, kde vojáci trousí suverénní poznámky nad těly zastřelených protivníků přináší krajní zneklidnění, protože přesně útočí na nitro diváků, kteří válku sledují z pohodlí svých křesel doma či v kině. ()
Súhlasím s Malarkeym. Je to dokument, ale zhruba od polovice je tak adrenalínový, že skôr pripomína vojnový film. Sledujeme cestu niekoľkých Dánskych vojakov, ktorý prvýkrát okúsia misiu v Afganistane. Ich cesta začína rozhovormi s rodinami, oni ich rozhodnutie samozrejme nechápu. Chlapi očakávajú dobrodružstvo a nemalou motiváciou sú iste i peniaze. Režisér s nimi musel byť na misii asi celých 6 mesiacov. Určite sa tam natočila hromada materiálu, takže bolo z čoho vyberať. Vznikol tak výborný dokument z reálneho prostredia, kde letia vzduchom skutočné guľky. Roztrasená kamera nevadí, kameramanovi od strachu určite nevošiel do zadku ani zastrúhaný vlas a v pohode si na to zvyknete. Vrcholom je vydarený útok na 4 člennú skupinu Talibancov, ktorých na kusy roztrhá ručný granát. Ten masaker je tam nasnímaný, vrátene toho, čo to schytal najviac(úplne na sračky). Okolo tejto úspešnej akcie sa točí aj celý záver dokumentu. Severania ma už neprekvapujú. Na čo siahnu, to premenia vo "filmové zlato". Ako dokument si zaslúži plný počet. 100%. ()
Ac jsem odpurce vojenskych misi ve svete, tento dokument musim ocenit. Vyborny napad rezisera, skvela kamera a strih. Pusobiva sonda do zivota danskych vojaku v Afganistanu, kde o napeti neni nouze. Nejzajimavejsi byly rozhovory s domorodci. Dokument, ktery by mel videt jak kazdy militarista, tak i pacifista. Film donuti cloveka k zamysleni a nemohu hodnotit jinak. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama