Armadillo

Toto som rozhodne nečakal! Už prvá scénka na letisku, ked sa lúčia chlapíci so svojimi rodinami. Tie matky, fotrovia, frajerky... Zovrelo mi to srdce a tlačilo normálne slzy do očí i napriek tomu, že tí ľudia mi boli cudzí a mohol som ich mať akurát tak v prdeli! Pri prvej prestrelke a nočnej akcii som ani nedýchal a keby som mal zarazený papier medzi dvoma polkami, ťažko by ste ho vytiahli z tade! Na druhej strane som aj vymäkkol, ked tam ukázali tých dvoch dedov, ako rozprávajú o tom, o čo všetko prišli. No a lahôdka v priekope.... no, bude to dosť nerozdýchateľná záležitosť pre niekoho. Ja som si vždy myslel, že ked sa vrátia živí, že tam hovno robia a len gule váľajú. Teraz mám úplne iné pocity a hlavne rešpekt pred chlapmi ktorí tam boli a stále sú! P.S. Musím to doporučiť kámoške, ktorá tam má teraz frajera, nech ju jebne ! :)) (19.02.2011)

Nebezpečné domácí video ~ Tenhle snímek mě nějak moc nezasáhl, jak bych dle hodnocení očekával. Skupina mladých blbých kluků si jede zastřílet, nevědouc, kam vlastně budou vysláni. Pošlou je do "Afghánu", některé to zabije a nebo zmrzačí, na druhé straně stejně tak, a civilové uprostřed to stejně odprdí nejvíc. Oni a jejich krávy a hlídací psi. A ke konci se dozvíme, že si tu "Afghánskou ruletu" někteří dají ještě jednou a pak zas a zase, dokud to prostě bude vycházet. Smysl to ale moc velký nemá, perou se o jedno políčko a jedni jak druzí se postřílí a stáhnout zpět. Asi mi nějak unikl smysl tohohle dokumentu. Záběry z akce a pár slz. Tady alespoň nezaznělo, jak je tam přišli osvobozovat, to a hudba v titulcích jsou jedním z velmi mála plusů. (06.06.2012)

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%). (11.09.2017)

Surový príbeh bez zbytočného pátosu o dánskych vojakoch v Afghanistane. Súhlasím, že by pomohlo, keby bola jednotlivým vojakom a ich príbehu venovaná väčšia pozornosť. Ale to je väčšinou výsada amerických dokumentov. Osobne by to mu neublížila ani kratšia stopáž. Niektoré scény (i keď s veľmi dobrou hudbou) nudili. (29.11.2010)

Spíše hraný dokument a dánských hravích kloučcích, kteří sem tam rozstřílí na mraky nějakého talibance (granát a 40 kulek) a pak si o tom na základně pěkně povídají. Pokud mrtvola smrdí i se tomu zasmějí. Z vojenského hlediska bylo zajímavé, že kdyby nebyli vybaveni tak perfektním spojením 21. století, tak se tam postříleli navzájem. Průměrný snímek jakých se točí desítky. Rusové to zvládají poněkud lépe. (07.05.2011)