Lidská stonožka 2

Tak samoúčelný film jsem dlouho neviděl. Snaha o vyjevení absolutní brutality a hnusu se naprosto minula účinkem. Nechápu moc uživatele, kteří berou druhý díl Lidské stonožky za horor; jak se mám alespoň trošičku bát u něčeho, kde zabiják řeže do kolena, všude stříká krev a já si říkám, co je to za trapnou gumu, vždyť to působí hrozně uměle, hloupě a místo zhnusené grimasy se mi na tváři objeví nechtěný úsměv. A to ne snad proto, že bych byl psychopat, jehož úroveň vnímání je posunuta jinam než u ostatních, ale jednoduše kvůli tomu, že tenhle film se vůbec nedá brát vážně. A skoro se musím omluvit jedničce za nařknutí ohledně množství logických renonců, dvojka jich má několikanásobně víc (na alibistický konec, který se hrdě tváří jako obhajoba všeho viděného, můžou zabrat jen ti opravdu naivní diváci). Vlastně marně přemýšlím nad tím, co vyzdvihnout. Téma už originální není (pouze zvýšení míry brutality a hnusu), záporák je proti Dr. Heiterovi úplně mdlý (tlustý úchyl nemá vůbec styl a je to jen karikatura) a černobílá kamera pouze zachraňuje to, co by bylo v barevné verzi ještě směšnější. V konečném rozhodování o počtu hvězdiček rozhodla neschopnost snímku mě alespoň jednou donutit odvrátit oči nebo nahodit jeden jediný zhnusený výraz. Proto udělám z Lidské stonožky 2 exemplární příklad a po hodně dlouhé době dávám odpad! (pokud opravdu vznikne třetí díl a já se donutím ho zkouknout, připouštím možnost zvýšení hodnocení na 1*, ale to by muselo jít o ještě horší film, což už snad ani nejde). (07.05.2012)

Extrémista Tom Six druhou Ľudskou stonožkou tak trochu zapĺňa dieru v histórii kinematografie. Láme tabu (tehotná žena, dieťa) a pozoruhodný nápad z prvého filmu doťahuje do takého extrému, že iba ignorant (a neznalec subžánru "splatter") nedocení jeho schopnosť bez humorných prvkov pretlačiť zlúčenie hororových prvkov a ultimátneho násilia a zhnusenia do takto surrealisticky komického tvaru. Nie je to ranný Peter Jackson, oproti nemu nemá cit pre nadhľad. Ale keďže má jeho produkt profesionálnou formou ďaleko od trashových parametrov a hlavná postava pôsobí realisticky, svojou úchylnosťou a zlobou vás znepokojí na citlivých a dovtedy nedotknutých miestach mysle. Samozrejme ale musíte byť správnou cieľovkou. Už v teen veku som filmamy ako Cannibal Holocaust, Pink Flamingos či NEKROmantik zvedavo skúmal mysle ich tvorcov - čo, prečo a ako nakrúcajú. A v neustálej záplave hollywoodu ma ich inakosť bavila. Rovnako ma bavila druhá Ľudská stonožka, filmársky i herecky vyspelejšia než prvý diel, ani chvíľu nenudiaca a plná nápadov, ktoré držia pokope a gradujú do "grandiózneho finále". (27.10.2014)

S velkým překvapením musím konstatovat, že dvojka překonala jedničku, a to ve všech ohledech. Jen se divák musí připravit na to, že je prostě jiná. Místo nacistického doktora tu máme postavu Martina - malého, upoceného tlouštíka, o jehož vztahu s matkou a osobních pohnutkách by šla sepsat kvalitní slohová práce. Jako fanoušek prvního dílu si poctivě střádá tucet obětí, aby vytvořil dílo estetičtější než jeho filmový vzor. Když však pochopí, že to nepůjde tak čistě chirurgicky, volí osobitější, o dost drastičtější metody. V závěrečné třetině pochopíte, proč Tom Six zvolil tentokrát černobílou formu. Abnormální množství krevních a fekálních tekutin se tu dá měřit na litry, až se slabším povahám budou obracet žaludky. Vidět tenhle masakr v barvách by bylo předimenzovaným prožitkem. (29.10.2011)

Nevyhnutelný následek velkého haló, které následovalo po uvedení prvního dílu. Tom Six pustil svou úchylnou fantazii ze řetězu a dal fanouškům nápadu o lidské stonožce to, co si žádali. Vznikla drastická a fekáliemi potřísněná prasárna bez děje, již si mnoho lidí zřejmě užije a další množství jiných lidí ji s neskrytým odporem zcela zatratí. Pro mě je tohle přesně ten druh okrajové filmové zábavy, který opravdu nevyhledávám, a nemám potřebu se k tomu ještě někdy vracet. (16.11.2019)

Tramtadadááá...Nejzvrhlejším a nejsadističtějším filmem letošního roku se stává právě tento, který bortí mýty o typicky rodinné filmové podívané. Dvojka je příběhem cesty do hlubin duše psychicky narušeného muže, hlídače podzemních garáží, který se nechal inspirovat prvním filmem a po vzoru šíleného doktora sešívá lidi k sobě. Představitel hlavní role je nemluvný, malý, obrýlený tlouštík, který je odpudivý jako stonožka, která si také ve filmu zahrála ne nepodstatnou roli. Film je natočen černobíle a tím občas ztrácí na síle, protože zaniknou krvavé scény, kterých je opravdu hodně. Však se jedná o hororový subžánr torture porn mixnutý exploitation, a proto jeho zhlédnutí doporučuji zvláště otrlým jedincům, to jen pro případ, aby věděli, do čeho jdou. Film se rozhodně s ničím nemaže a svoji sadistickou exhibici postupně vyhání do extrémů. Postupně to odnese matka hlavního hrdiny, neurvalý náckovský soused, neušetří ani těhotnou ženu (té dá nejmenší sadu) a dokonce se zvrhlík nebojí angažovat herečku z jedničky, která tady hraje samu sebe a namluví ji, že se jedná o konkurs do filmu Quentina Tarantina, než ji přišije ústy k zadku jiné oběti. Ultra bizarní obrázek sešitých živých lidských obětí je jedním z nejšílenějších scén, které jsem ve filmu viděl, a to ani nechci popisovat, co všechno se odehraje, až maniak těch několik lidí sešije k sobě. To je totiž dost síla. Nejvíce šokuje, jak se filmu daří být realistický, a je velmi zvláštní, kde režisér Tom Six vlastně čerpal inspiraci k natočení takového kousku. Nemám mu to za zlé, je to přece jen film, ale stejně si nedovedu představit, s čím chce vyrukovat v avizovaném třetím pokračování. Nechci mu radit, ale podle mě dvojkou naprosto dané téma vyčerpal a dál už by se jen opakoval, pokud nemá v zásobě (a to silně pochybuji), něco originálního. Tady se však ukázal v plné (sadistické) síle a diváka zlikvidoval. Ve trojce ho asi rovnou popraví. 100% (30.11.2011)