3

Je mi špatně, když na tenhle snímek pomyslím. Za mě říkám, už NIKDY. Jako drama Drei funguje mizerně, jako komedie hrozně a jako perverzní "prasárna" skvěle. Zajímá mě ledacos ve filmech a dosti překousnu, ale pokud se musím dívat na dva chlapy, jak si to spolu rozdávají, tak je něco špatně. Až někdy v budoucnosti budu na chlapi, tak se rád podívám, ale do té doby se budu tomuto Německému skvostu vyhýbat obloukem... 2/10 = 20% (23.04.2012)

...v jednom společném loži. Klasickému vztahu ve dvou bylo odzvoněno. Berme v potaz rozpoznatelně přitažlivé, nepoznané trojspřeží sexuální magie. Vizuální konverzaci v milostné alternaci. Napravo pokládám tebe, nalevo tebe, uprostřed sebe. Vztahový kompromis bez limitů pro zúčastněné. Jsme tady, jeden pro druhého, druhý pro třetího. Omluvte naše těšení se. Útěšné hlazení dělené tělesné lásky, tradičnímu rámci vymezující se. Třívrstvý elixír pout hladovějící člověčí jednotky, souznící bod lidského souostroví. Neodvažujte se nás kritizovat, neopovažujte se nás pochopit. Přijměte fakt našeho rozhodnutí, zóny moderní rozložené doby. (08.01.2017)

Tom Tykwer se po deseti letech vrátil do německé kinematografie a opět uspěl. Jiní němečtí režiséři by z této látky natočili nudnou romanci a la Danielle Steel, ale to by nesměl být Tykwer, aby z toho nevytěžil něco víc. Nutno říci, že se mu to podařilo. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale tento film je mnohem vyzrálejší a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit, že je gay. Ne proto, že by měl strach z reakce okolí, ale proto, že svou dlouholetou přítelkyni Hannu (která je Simonovi nevěrná právě s tím, který souloží se Simonem, aniž by všichni tři aktéři to tušili) skutečně miluje. Na první pohled kontroverzní film, ve skutečnosti jde o krásnou a niternou romantiku okořeněněnou četnými (homo)sexuálními scénami, které ale jsou natočeny velmi vkusně (a přesto živočišně), což není u Toma Tykwera nic neobvyklé - vzpomeňte na sexuální orgie v Parfému - příběhu vraha. A opět - tradičně - velkou roli hraje hudební doprovod, který na první poslech do mnoha scén nepasuje, ale tyto scény by bez hudby absolutně nefungovaly. 3 je naprosto ojedinělý zážitek, na který budu hodně dlouho vzpomínat. (21.07.2011)

„Evropa je v rozkladu“ [Nick Carter]. Sex v Berlíně. Tykwer prostě MÁ koule, to se mu musí nechat. Při sledování jeho zatím posledního snímku se divák nemůže divit, jak se po něm sápou Wachovští – umí to přesně tak [lehce, elegantně, plynule, chytře], jak oni jen chtějí a ono většinou ne-a-ne-a-ne... [Soudit na základě traileru je sice blbost, ale můj ženský instinkt mi našeptává, že „Atlas mraků” nenarovná ani on.] Když jsem se probíral recenzemi, občas jsem narážel na výtky v tom smyslu, že se německý virtuóz nechal svést ke klasicky evropsky high-brow onanii. Žádné strachy, Kieslowski naštěstí [nic proti němu, Tykwer jeho „Nebe“ zfilmoval fakt hezky, ale toho dne jsem měl chuť na něco jinčího] nepřišel. V kině jsem kromě okázalých režisérských nápadů, možná víc samoúčelných než sloužících celku i spoustu nadhledu, viděl hlavně hodně humoru a dokonce čehosi jako reflexe toho, co je artovým evropským snímkům vytýkáno. Tykwer ani na okamžik ve vší té hře s vrstvami nepřestává bavit a podívaná je to fakt úžasná – nestatují-li tedy právě před kamerou nádherná těla intelektuálů utržených ze řetězu. Vyzdvihnout zaslouží ústřední herecká trojice, z níž víc než ten třetí zaujme náckovská mutace Švejk / Jaroslav Dušek Devid Striesow, bodře se usmívající i s postříkanou hrudí a mile životem ošlehaná seriálová herečka Sophie Rois, jež ve své postavě koukavě ztvárňuje intelektuální ženství, které si říká zároveň o kladnou pozornost jako o pěsťovku. No a do bazénu už samozřejmě nikdy nejdu. (22.11.2012)

Učit se německy, studovat německou literaturu, žít pár měsíců v Berlíně, alespoň trochu proniknout do místní mentality a brečet u Pramenů života od Roehlera - přesně pak člověk pochopí, že podivná nalajnovanost scénáře, zdánlivě krkolomně vystavěné situace, klišé a nerealistické náhody, jsou prostě jen čistým projevem německého ducha. A přesně tak je potřeba tento film přijímat. / Velmi pozitivně hodnotím bezprostřední pohled na nejaktuálnější problematiku a nastínění hranic lidskosti/nelidskosti. (29.03.2014)