Kůže, kterou nosím

Bála som sa toho, že si v Almodóvarovej filmografii nenájdem jediný film, ktorý by ma bavil. Toto je nielenže film, ktorý ma bavil, ale je to film natoľko provokatívny, odvážny či atypický, že mi pri pohľade na záhadného Banderasa, pozbaveného zmyslu pre ľudskú súdnosť, behal mráz po tele. Sexuálne odviazaný, herecky unikátny, psychologicky vycibrený klenot, spracúvajúci tematiku večnej túžby ľudí prekročiť vlastný tieň, ktorým pri dosahovaní oslobodzujúceho potešenia z pomsty nestojí v ceste absolútne nič. Zvrhlý, nebezpečný, no bravúrny film od režiséra, ktorého svojský štýl mi doteraz nič nehovoril. (18.01.2012)

Zajímavý film to ano, takový styl se nevidí denně, ale abych byl naprosto unesený, to fakt ne. Téměř první hodinu se divák nudí a až na pár zajímavých scén provází první část opravdová nuda. Druhá polovina je o dost lepší a nápad začal bavit. Celkové vyvrcholení včetně závěru bylo dobré a to byla jediná záchrana. Délka je obrovský úraz a kdyby se první polovina zkrátila minimálně o půlku, tak by vše bylo daleko stravitelnější. Antonio Banderas zahrál svou roli skvěle a vyloženě mu role seděla. Piel que habito není nejhorší, ale já jsem čekal daleko více .. 6/10 = 65% (30.12.2013)

V příběhu plastického chirurga – mstitele, jenž štván dávnou rodinnou tragédií zběsile vyvíjí a testuje náhradní kůži – mrazí i prostředí: sterilní, aseptické, strohé a v čistých liniích prázdného domu umělé, počínaje četnými akty na stěnách a konče kůží připomínající elastický skafandr z punčocháčů. Kůže, kterou nosím je zkrátka přehlídkou vycizelované úchylnosti. Bezesporu zajímavou, rafinovanou, ozdobenou vskutku překvapivou pointou. Banderase uvidite hrat netradicne odtaziteho ve stylu Alana Delona. (26.05.2020)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Almodóvar rozumie nielen ženám, ale aj mužom a podľa jeho "La Piel que habito" usudzujem, že tematiku genderových bariér ovláda až chirurgicky presne. Zvykne postavám vštepovať istú (pod povrchom jemne pulzujúcu) okázalú fatálnosť, ktorou trochu zavádza a prednostne spolieha na očarenie clivým motívom, no tak či onak, stále vystihuje onu podstatu rozdielneho zmýšľania rodu female a male. V tomto prípade pribúda tiež faktor ranenej, skutkami principiálnej kapacity, ktorá je kvôli naplneniu vytýčených cieľov ochotná obetovať čokoľvek. Slovom, Antonio Banderas čo by známy plastický chirurg prekračuje stanovené limity bioetiky a razantne sa vysporiadava s pochmúrnou minulosťou. Pedrov melodramatický thriller je miestami nabitý pokúšavou erotikou, obstojne vypätími situáciami a predpokladateľnými zvratmi. Má výhodu v tom, že sa znovu zameriava na rezonujúcu otázku, ktorú sa nepokúša riešiť, naopak chce na ňu len poukázať a (kľudne aj s patričným prikrášlením) odprezentovať svoju temperamentnú/naliehavú verziu "riešenia". Tuším som sa chytil do nastraženej pasce a kupodivu ma to ani nerozčuľuje, návnada veru chutila. (25.06.2011)