Staré pověsti české

Zatracovat Jiráska znamená povznést Trnku? Nebo je to naopak: Povznášet Trnku znamená docenit Jiráska? Buď jak buď: souhra poutavého námětu, kouzlo tehdy objevovaných nových možností animovaného filmu i jedinečné prolnutí autorské i scénáristické invence s režisérskou a výtvarnickou tvořivostí spolu se špičkovým hereckým obsazením stojí u zdrojů úspěchu, jehož nadčasovost nepopírá nikdo ze zasvěcenějších diváků. Jak je krásné být dospělým dítětem s hravou imaginací, která jen dále rozmnožuje trvání prchavého světa naivní romantiky našeho nejútlejšího dětství! (17.09.2007)

Vizuálně velice podmanivý, dynamický a nadčasový film, dokonalá práce s loutkami. Docela mrzí, že jednotlivé pověsti jsou tak krátké, určitě by jim nevadilo prodloužení a kdyby místo jednoho celovečeráku vznikla rovnou série třeba středometrážních filmů, kde by byly pověsti více dějově propracové. Pro cizince, který nemá ponětí o tom, kdo je Jirásek, to musí být trochu chaos. (07.07.2012)

Vynikající loutkový historický film, který měl pro mě v dětství a mládí téměř hororový nádech. Podobný pocit jsem měla vždy, když jsem si večer v posteli pročítala Erbenovu Kytici. Umělecké propojení Trnky s Trojanem bylo geniální. Hudba byla dramatická, někdy až psychedelická, a podtrhovala výborně atmosféru filmu. Cítila jsem zde vlastenectví, ale na 50. léta naštěstí zcela přirozené a nenutící. Jiráska jsem nikdy nedokázala moc číst. Hlasy tehdejších hereckých osobností také umocňovaly výjimečný zážitek. Je to asi nejlepší Trnkův film, co jsem viděla, a ráda se k němu vracím. (01.01.2014)

V dětství mě Lučan zároveň děsil a přitahoval (že by mysterium tremendum a mysterium fascinans?... no, nejspíš ne :)) . Vysoké hodnocení však dávám proto, že celý film je krásný a působivý. A tentokrát vůbec nevadí, že hrdinové jsou oživlá dřeva. Však to znáte: Jedenkrát sekerou ťali, dřevo promluvilo. (26.10.2010)

Dlouhokrké postavičky z našich národních pověstí ožívají ... a pokoušejí se probouzet naše národní vědomí. Nicméně musím říct, že kdysi - v dávno ztracených dobách mého dětství, mě okouzlovaly neporovnatelně víc. Milovala jsem především KONÍČKY ... se Šemíkem v čele, samozřejmě - to ostatní nebylo až tak důležité. Přesto pro mě samotný závěr představoval určité trauma ... ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ---- ... díky kruté smrti mladého hrdiny, na kterou jsem tehdy vůbec nebyla připravená. Teď - s odstupem všech let, která se rozprostřela mezi českými pověstmi a mnou, se mi nejvíc líbí začátek ... cca první polovina. Jakmile začnou jeden za druhým - jako apoštolové - defilovat před mými zraky knížata, která vládla českou zemí, ztrácí příběh kontinuitu a půvab ... rozpadá se na scénky, které jsou si příliš vzdálené na to, aby mohly navázat přetrženou nit(ku) vyprávění. Přesto ... za 4* - za velice osobité a procítěné ztvárnění Jiráskovy a snad i Vančurovy předlohy. (06.11.2020)