Nábyteček

Hemingway v povídce Vojákův návrat vypráví o mladém vojákovi, který se po válce vrací do rodného města. Vrací se do rodného domu ke své rodině, znovu chodí známými ulicemi a potkává staré známé. Ale něco se změnilo. Zkušenost, kterou zažil mimo domov, mu už nedovoluje se do něj úplně vrátit. Nepatří tam a zároveň neví, kam patří. Neví co dělat a neví, jak začít, jak se odpíchnout. Lena Dunhamová v Tiny Furniture vypráví aktualizovaný příběh pro začátek 21. století, ve kterém se návrat z vysoké školy rovná návratu z války za začátku století 20. (05.05.2018)

Měla jsem tuhle nelogickou teorii, že když by moji rodiče byli newyorští umělci, život by byl mnohem jednodušší. Asi nebyl. Moc se mi líbí, jak Leně funguje, že si do příběhu napíše postavu, co se jí nastěhuje do bytu a každou noc spí blíž a blíž a pak ji nechá jen tak beze všeho odejít, aniž by s dějem jakkoli zatočila. Nálepka "Znáte ze svého života". To chcem. (12.05.2013)

Jedna zásadní chyba na mé straně, že jsem tohle viděla až po dvou sériích Girls. Protože víte proč? Ono je to v podstatě úplně to stejné. Stejní herci (na tom by nebylo nic tak špatného, hodně režisérů má své oblíbence), ale oni dokonce hrají stejné postavy jako v Girls. Ta Charlotta (ta tu dokonce použila naprosto shodnou frázi "Don't do anything I wouldn't do."), Jad a Aura mají úplně stejné povahové rysy jako postavy ze seriálu. Jde vidět, že tedy nejprve si Dunhamka zkusila film, a pak si řekla, je to dobré, zkusím z toho udělat seriál. Kdy ale musím říct, že seriál je možná o kapinku lepší, protože je tam více postav s odlišnými vlastnostmi. Každopádně ale i tak je to vtipné, charaktery jsou tu velmi dobře umístěny a mnoho lidí zde píše, že se v tom mohou vidět všichni ti, co vystudovali humanitní obor, což je v podstatě taky pravda. Jinak bylo něco, co ta její matka neměla v těch bílých skříňkách? A už vím, jak označit jisté osoby - type "I have to go home" (každý má mezi svými přáteli aspoň dva takové). Hodně dlouho jsem si taky lámala hlavu nad tím, kde jsem viděla Merritt Wever a pak mi to docvaklo v New girl, jenže to chudinka nemá napsané ve filmografii. 3.5* (12.01.2014)

Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní! (16.11.2012)

Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo. (11.12.2014)