Klíč k minulosti

Osudové drama, které bohužel ztrácí náboj s délkou. Polovina filmu je povedená. Příběh začíná ve Francii v začátcích 2. světové války, deportace židů do pracovních táborů je ještě neznámou pravdou - to vše bylo lépe zvládnuto ve francouzském Odsunu. Osud Sarah se v čase proplétá s hledáním pravdy novinářky Julie Jarmond, tento pletenec dává filmu kouzlo, které ale v jeho konci ničí nudné zdlouhavé pasáže. Klíč k minulosti by klidně mohl být o 20 kratší a šlo by o nádherně dojemný snímek, s délkou 111 minut se ale vyrovnal velmi zle. (07.08.2011)

Příběh vypráví o dvou dějových liniích - současné a minulé.. Oba dva příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale jako provázaný mix mi to nějak nesedlo.. Chtěla jsem vědět více o Sarah a současnost mě tolik nezajímala.. Pátrání bylo sice působivé, ale v tragickém příběhu mě spíše rušilo.. Bohužel nuda a šeď utopila děsivou událost.. (02.08.2013)

Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. (06.10.2011)

Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. (12.09.2011)

Dvě roviny příběhů. Zajímavý koncept a emocionálně silný příběh. Jak už u podobných příběhů bývá zvykem, normální člověk ( myšleno všichni, kromě hololebkových kreatur s IQ shnilého banánu ) pocítí nechuť, zlost, mražení, prostě emoce. Jde o téma, které je ve své podstatě nevyčerpatelné a tak máme každý rok další a další příběh o tom či onom. Zatím to působí, a ani tady není víceméně co vytýkat. (26.11.2011)