Nesvatbov

5/10 Takova cipovina, kde snad ani nikdo neni normalni - obyvatele Hamru, generalmajor letectva nebo tvurci tohoto dilka, kteri by radi neco vyparazitovali na dokumentech zlatych sedesatych, ale jaksi si neuvedomili, ze takva doba je davno pryc... A teraz vsetkych pogrcam. BMW - ceske titulky do slovenske reci - byt vychodnarske, to mne teda hlava nebere. (26.01.2011)

Dejte blbci práci… ne, teď vážně. Nemám rád hyperaktivní lidi, jako je pan starosta (znáte ten typ, lidi, kteří strkají nos do věcí, do kterých jim nic není) a proto mě po čase tento dokument začal nudit. Nevím, nepřišlo mi to zajímavé, nepřišlo mi to ani vtipné (teda, ten týpek, který má doma dvě Metaxy s tím, že je otevře jen se svou vyvolenou, byl fakt k popukání) přišlo mi to jen smutné. Jak ze strany starosty, který se až moc stará, tak ze strany těch lidí, kteří jen přežívají… 40 %. (24.09.2011)

Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků. (13.10.2011)

Dokumentarni film o tom,jak si starosta jedne obce usmyslel,ze svobodni mladi lide do jeho vesnice nepatri a tak je hezky pekne seznamuje a rozhlasem nabada k rodicovstvi.Samo tema je rozhodne zajimave a vtipne.Filmarskemu dokumentarnimu stylu Eriky Hnikove vypraveni sedi a myslim,ze i divak se pobavi.Ja mam jen problem s tim,ze krome par vtipnych scen je film vlastne o nicem a hodi se do televize na CT2 ve stredu v osm hodin vecer,nebo mozna na festival jako zajimavost,ale rozhodne ne do bezne kinodistribuce za plne vstupne.Proto hodnotim jen filmarinu a zpracovani a to ma u me zacinajici reziserka za cistych 55%. (07.12.2010)

Nebudu zapírat, ale mám slabost pro dokumentární styl Eriky Hníkové. Tedy hlavně pro výběr jejích témat a jak je zpracovává. Už její film Sejdeme se v Eurocampu mě dost zaujal výběrem netradičního tématu a zcela nezaujatého zpracování. Myslím, že podobnou metodou postupuje režisérka i ve svém Nesvatbově. Nechává lidi mluvit s tím, že jim cílenými otázkami jen tak trochu napomáhá otevřít se v osobním kontaktu. Ve zbytku už to nechává na volném plynutí gest a mimiky, nonverbální komunikace a okolností, jak to sám přináší život. Film stojí určitě za zhlédnutí už jen kvůli zachycení sociálního inženýrství v reálné praxi. Člověk totiž neví, zdali to brát jako recesi či vážně. Starosta obce to bere vážně, což je jednomu na jednu stranu sympatické, na druhou stranu, jak už říká sám podtitul filmu: srdci se nedá poručit, i když se pro to vytvoří ty nejideálnější podmínky zhora:-) Mě teď jen zajímá, jestli mělo promítnutí tohoto filmu všem zúčastněným třeba nějaký vliv na jejich další životy... (24.11.2010)