Perverzní průvodce ideologií

Žižek by mohol pokojne napísať filozofické dielo s názvom "I even confused myself"/"Poplietol som aj sám seba" (také niečo by mohol napísať aj Immanuel Kant). V niečom má iste aj pravdu, len by si mal dávať pozor na neverbálnu komunikáciu. Dotýkanie sa špičky nosa a šúchanie nosa znamená podvedomé klamstvo. (12.12.2016)

Lavina myšlenek v angličtině s balkánským přízvukem, rozebírající výskyt a potřebu ideologie, která se do lidí nejlépe cpe pomocí filmu. Jen několik základních myšlenek - "(Ne)vědí, co činní a přesto to nadále činní...". "Kapitalismus je neustále v krizi, potřebuje krizi ke svému přirozenému koloběhu, jenž stojí na chrlení neustále nových výrobků bez ohledu na potřebu či důsledky výroby". Za řeč také stojí rozbor potřeby druhého Velkého, někoho, kdo vše vyřeší (Bůh, vůdce, vláda, korporace) stejně tak nucené americké hrdinství Zachráníme tě, ať chceš nebo ne.... Realizované i v jejich světových vojenských akcích. Pro diváka Čechoslováka je rozhodně nejzajímavější teorie o pozitivech Pražského jara ´68. Dočkáme se zde i něčeho pozitivního? Ale ano, např. "Největší lží jsou naše sny a touhy". (30.04.2017)

Mno, tady jsem trochu v rozpacích. Zpracování se mi poměrně líbilo, protože si dokument bere na paškál mnoho filmů, klipů a postřehů a hluboce je dokáže analyzovat po významové stránce, kterou leckdo na povrchu nemůže odhalit. Ale zde je i vlastně kámen úrazu. Tohle ideologické pitvání mi přišlo místama opravdu zajímavé, až si člověk kolikrát řekne, že něco na tom bude, ale povětšinou jsem měl z toho pocit, že pan Žižek poukazuje na věci a souvislosti, které tam vnímá jen on sám. Nedokázal jsem se po celou dobu do toho "dostat" a celkový dojem spíše zklamání, ačkoliv mám pro tenhle typ dokumentů opravdu velkou slabost. (14.08.2013)

Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). (29.06.2013)

Tak jsem chtěl s tou hvězdou západního mudrlantství také něco vidět. Vtipné a břitké to chvílemi je, demonstrace společenských fenoménů na filmových příkladech sympatická a osvěžující, ovšem film mohl být klidně o půl hodiny kratší. A to nejen kvůli tomu, že ke konci už docela nudí, ale zejména kvůli tomu, že pasáž o náboženství není příliš povedená (navíc obrazová magičnost Scorseseho Posledního pokušení mi zcela přehlušila Žižekovi plky), Žižek začne popírat sám sebe a nakonec se z něj vyklube jen další salónní kecal. Ve vlaku, kde Slavoj oznamuje, že jsme vlastně na světě sami, měla být udělaná velká tečka a nemuselo by dojít k závěrečnému ubírání bodů. Charisma a některé svěží myšlenky však ani filmu ani jeho průvodci upřít nejdou a jistě je hodný vidění a snad i zapamatování. (04.07.2013)