Perverzní průvodce filmem

Slavoj Žižek je kokot. Dvě a půl hodiny kecá o tom samém, což by příliš nevadilo, kdyby se ovšem pod pojmem ,,to samé" neskrývala hromádka takových nesmyslů. Tedy, abych mu úplně nekřivdil, tak občas je nějaká myšlenka hodna hlubokého zamyšlení, ale většinu stopáže opakuje to samé, co si přečetl v geniálních dílech Freuda a když náhodou přidá něco, co pochází z jeho hlavy, tak je to většinou absolutní kokotina. Od dokumentu jsem očekával něco naprosto jiného. Člověku, který už má ledacos nakoukáno a nekouká pouze na hollywoodské výplachy, se může zdát jaksi bezpředmětné pitvat se ve filmech, které kinematografii povznáší, nebo se to o nich alespoň povídá. Čekal jsem, že budu seznámen s dalšími filmy, které by mi rozšířily moje kinematografické obzory. Nestalo se, když nebudu počítat starší kousky, ve kterých zrovna není Chaplin a opomenu Čaroděje ze země koz, jednu Lynchovku, kterou mám vidět v plánu a jednu Kubrickovku, kterou mám v plánu též, tak mohu prohlásit, že jsem viděl vše. Dále musím dokumentu vytknout jeho příšerně nudnou a brutálně uspávací formu, kterou považuji za absolutně největší kámen úrazu celého dokumentu. Dokonce více nesnesitelnou než příšerný slovanský přízvuk Slavoje Žižeka, z kterého mi málem praskly ušní bubínky a vytekl mozek. Dále musím dodat, že Lynche naprosto nesnáším, neboť je to také kokot. Viděl jsem pět jeho sraček a nejlépe jsem ohodnotil Lost Highway. Lynch je naprosto mimo realitu. Tvoří filmy určené výhradně sadistům a další podobné verbeži. Bohužel, David Lynch je rozhodně Žižekův největší oblíbenec a v dokumentu dostává více prostoru, než by bylo zdrávo. Docela mě to překvapuje, protože Žižek svojí vybroušenou angličtinou říká něco ve smyslu, že filmaři točí děsné sračky a jejich úkolem je zakrýt to, že je film sračkou. Podle mého úsudku je tohle přesně Lynchův postup. Před každým filmem si jistě odskočí na houby a vytvoří absolutní sračku, kterou zamaskuje tak, jak málokterý jiný filmař. Nacpe do ní tři hromady metafor a dalších zbytečných kokotin. Poté přicházejí na scénu Žižeci a další fousatí kokoti, kteří obyčejně nemají na práci nic lepšího, než se v podobných filmech velmi důkladně pitvat, honit si u nich péro, nacházet v nich věci, které snad ani samotnými autory nebyly zamýšleny a zdokonalovat tak tyto filmy v očích ,,náročných diváků", nebo nenáročných diváků, kteří si z neznámých důvodů na ,,náročné diváky" pouze hrají. Docela by mě zajímalo, co Žižek nitrožilně přijímá, protože to zaujetí, se kterým o vybraných sračkách hovoří nepůsobí ani trošku přirozeně a už vůbec ne zdravě. Jsem toho názoru, že je naprosto zbytečné komplikovat filmy a dělají to pouze kreténi. Pokud je film debilní, tak v mých očích debilním zůstane, i když se to tvůrci pokusí sebevíce zamaskovat. Je zajímavé, že třeba takový Kubrick, jehož filmy mají hlavu, patu a dokonce i nějakou myšlenku a poselství, tvoří filmy, které jsou odvyprávěny zcela jednoduchou formou a rozumí jim každý. Troufám si říct, že je to proto, že mají co říct. A co takový Stalker od Tarkovského? Také nic přehnaně složitého k pochopení. Lynch by měl být za jeho filmy opravdu lynčován. Tady ovšem nehodnotím Lynche, nýbrž Žižekův dokument, za který by autor zasloužil lynčování také. Když je takoýá borec, který všude byl, všechno zná a všichni kolem něj jsou kokoti, tak by svůj dokument mohl udělat tak, aby se na něj dalo alespoň trošičku kouknout. Ale k dnešnímu dni tu svítí 83 %, takže jsem kokotem třeba já. Spíše jsem však toho názoru, že se zdejší celkové hodnocení každého filmu odvíjí od prvních několika mála hodnocení. Osobně to zde mám odzkoušeno. Něco mi říká, že se první zdejší hodnotitelé pitvají ve filmech moc rádi. Za sebe dávám odpad, protože mi dokument přišel absolutně nudný a plný blbých keců. (15.11.2013) (méně) (více)

Když jsem tento dokument viděl před lety poprvé na karlovarském filmovém festivalu, přišel mi "pouze" jako zábavná hříčka intelektuální celebrity, která obsahuje plno originálních a inspirativních myšlenek. Při druhém zhlédnutí jsem nyní překvapeně zjistil, jak moc trefný Žižek v tomto filmu je. Osobně bych si vážně netroufl jeho názory rozporovat, protože tvoří po mém soudu vnitřně ucelený a soudržný systém, který dává smysl. S tím, že toto píšu z pozice člověka, který se odjakživa cítil s psychoanalytickým náhledem na svět vnitřně souzněn. Snad by se mohlo trochu chtít Žižeka vinit v určitých momentech z přílišné generalizace, ale čert to vem - osobně asi neznám myšlenkově pronikavější pohled na film jako takový. Připočtu-li si k tomu neobyčejný Žižekův vtip, nápaditost a suverenitu, s níž se bravurně pohybuje na vlnách ikonických milníků dějin kinematografie, vychází mi z toho zcela výjimečný dokumentární počin, kterému není rovno. Za nejzajímavější moment dokumentu považuji asi pasáž, v níž Žižek mluví o vztahu touhy a skutečnosti: "Dle naší nejzákladnější zkušenosti, když spláchneme na záchodě, výkaly jednoduše zmizí z naší reality do jiného vesmíru, který fenomenologicky vnímáme jako jakési podsvětí, jinou realitu, zmatenou prvotní skutečnost. Největší ohavnost ovšem je, když splachování nefunguje, když se předměty vrátí, když se zbytky výkalů vrátí z toho rozměru... Podle mě nejúčinnější, dokonce nejdojemnější scéna celého PSYCHA, je po vraždě ve sprše, když se Norman Bates snaží uklidit koupelnu. Jasně si pamatuji, když jsem jako dospívající poprvé viděl tento film, jak hluboce to na mě zapůsobilo nejen délkou výjevu - trvá téměř 10 minut - podrobnostmi čištění, atd., ale i pečlivostí, úzkostlivostí, s jakou je to uděláno. A také naším diváckým ztotožněním. Myslím, že nám to říká mnoho o uspokojení z práce, z dobře udělané práce. Která není ani tak o vytvoření něčeho nového, ale možná je lidská práce v základu, práce takřka na spodní úrovni, uklízením stop špíny. Mazání skvrn, udržování rozervaného podsvětí, které hrozí, že kdykoliv vybuchne a pohltí nás, v hrázích. Myslím, že to je jemný pocit, který Hitchcockovy filmy vyvolávají. Nejen, že se prostě něco hrozného stane ve skutečnosti. Může se stát něco horšího, co podkopává samotnou strukturu toho, co vnímáme jako skutečnost. Myslím, že je velmi důležité, jak se odehraje první ptačí útok ve filmu BIRDS. Když vymyšlený předmět, předmět z podvědomí, vstoupí do naší běžné skutečnosti, struktura skutečnosti je pokřivena, zkreslena. Takto se touha zapisuje do skutečnosti, tím, že ji zkreslí. Touha je zranění skutečnosti. Umění filmu spočívá v dráždění tužby, v hraní si s touhou. Ale zároveň v jejím udržování v bezpečné vzdálenosti, v jejím ochočování, v tom, že se učiní zřejmou. Když my, diváci, sedíme v kině, hledíme na plátno... Úplně na začátku, než začne film, je to černé, tmavé plátno, a potom na něj padne světlo. Nehledíme v zásadě do záchodové mísy, a nečekáme, až se věci znovu objeví venku ze záchoda? A není celé to kouzlo podívané, ukázané na plátně, jakési klamné lákadlo, které se pokouší zatajit skutečnost, že v podstatě sledujeme sračku?" (08.06.2013) (méně) (více)