Obsah
-
Nick je mladý svobodný muž z New Jersey. Rodiče a sestra se odstěhovali do vzdálených konců Spojených států, ale Nick má to štěstí, že jsou mu stále nablízku prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jsou to ti nejvřelejší a nejlaskavější příbuzní, jaké si člověk může přát, ale když je vám 29 let, tak je to s nimi občas nevydržení. Když dostane Nick lákavou pracovní nabídku, ocitne se před vážnou životní volbou: odjet a opustit rodinu anebo zůstat a hodit kariéru za hlavu? Podobné dilema řeší i jeho prarodiče: udržet Nicka v bezpečí rodiny, nebo ho nechat žít svůj vlastní život?
Lehce ironická i dojemná komedie Američana Joa DiPietra (*1960) skýtá skvělé herecké příležitosti pro herce zralého věku a v nastudování Divadla na Vinohradech se stává holdem vyzrálému herectví čtveřice osobností této scény, tedy Jiřině Jiráskové, Iljovi Rackovi, Janě Hlaváčové a Petru Kostkovi. (oficiální text distributora)
Nick je mladý svobodný muž z New Jersey. Rodiče a sestra se odstěhovali do vzdálených konců Spojených států, ale Nick má to štěstí, že jsou mu stále nablízku prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jsou to ti nejvřelejší a nejlaskavější příbuzní, jaké si člověk může přát, ale když je vám 29 let, tak je to s nimi občas nevydržení. Když dostane Nick lákavou pracovní nabídku, ocitne se před vážnou životní volbou: odjet a opustit rodinu anebo zůstat a hodit kariéru za hlavu? Podobné dilema řeší i jeho prarodiče: udržet Nicka v bezpečí rodiny, nebo ho nechat žít svůj vlastní život?
Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
Gimli
Herecký koncert nejenom českých hereckých bardů ale i mladého Michala Novotného! Silné téma, které ve mně v tomto podání určitě něco nechalo. Skvělé bylo taky použití hudby a fotek v pozadí scény. Když se v divadle setmí a v doprovodu skoro až patetické hudby zní procítěný hlas herce, vždycky mě to dostane :-). Místy jsem zůstal úplně přimražený v křesle a čučel jak puk. PS: Rád bych opravil omyl uživatele rohardyho. Nešlo o hudbu z filmu Četa, nýbrž o houslové adagio, které napsal Samuel Barber už ve 30. letech 20. století. V Četě to jen "vykradli", stejně jako v mnoha filmech před ní i po ní.(20.11.2010)
-
gudaulin
V podstatě se můžu v hodnocení ztotožnit s uživatele Blofeldem. Tímto titulem Vinohradské divadlo jenom dokazuje svoji dlouhodobou orientaci na konzervativní měšťanské divadlo klasického typu, které se zaměřuje na starší diváky, zažité postupy, zkrátka na jistotu. Samozřejmě pokud shromáždíte na jednom jevišti čtyři velké herecké legendy, ke kterým s úctou vzhlíží několik generací diváků, máte vysokou míru pravděpodobnosti, že zabodujete, když navíc hra promyšleně pracuje se sentimentem a včetně jejich dnešních vrásek prodává i jejich fotky z mládí. Osobně se mi tenhle přístup nelíbí, je to hrozně vykalkulované, lacině moralistické a veskrze průměrné. Ve výsledku je to typický midkult, který sice neurazí, ale ani nenadchne. Zkušení herci odvádějí, co se od nich očekává, ale samotná hra je tuctová. Celkový dojem: 45 %.(14.1.2012)
-
Aky
Herecký koncert v inteligentní a moudré hře o kypící civilizaci, generačních konfliktech a těžké udržitelnosti tradiční rodiny. Nic z toho nemá jednoznačné řešení a nikdo zde také není tak namyšlený, aby je nabízel, snažil se je vymýšlet a násilně inplantovat.(21.11.2010)
-
Blofeld
Čtyři velcí herci, z nichž zejména pro Janu Hlaváčovou mám opravdu velkou slabost, se upřímně snaží, ale s takhle mizernou bulvární rádobydojemnou komedií "jako ze života" těžko něco svedou. Režie zcela bezradná (občasnou projekci na zeď věru nepovažuji za inscenační řešení), hudba se může upodmalovat, až se člověku dělá špatně. Je v pořádku, když jde divadlo diváku vstříc, jenže tato inscenace mu vyloženě běží naproti, velkou rychlostí ho míjí a zůstává daleko za ním. Takové je dnes Vinohradské divadlo, kdysi průkopnická scéna Hilarova. Abonentní záležitost. Škoda jen, že divadla, kde se skutečně dělá něco zajímavého, si o takové finanční podpoře, jakou mají Vinohrady, mohou nechat jen zdát... Ano, na vinohradském repertoáru jsou i zajímavější inscenace než Famílie - jen se obávám, že Stropnický se spíše snaží je vytlačit (viz jarní likvidace oceňovaného Vojcka, který derniéroval krátce poté, co obdržel Cenu Alfréda Radoka). Ach jo.(21.11.2010)
-
Tirion
Výborné herecké výkony, zejména Ilja Racek a Jiřina Jirásková. Nicméně trochu mi chybí nějaká režijní tvář nebo invence. Ale i tak má ten scénář myšlenku, která zanechá v divákovi stopu.(22.11.2010)
-
Tryskomyš
Už dlouho jsem neviděla v televizi a divadlo a myslím že tohle je celkem zdařilé.(27.11.2010)
-
Ice123
Ach divadlo! Co říci... inscenace nám nabídne hodnotné pobavení i pořádnou dávku citu v podobě příbuzenecké lásky. Divadlo má a nejspší i vždycky bude mít své osobité kouzlo a tato scénka je toho jasným důkazem. 100%(20.11.2010)
-
klúčik
Fantastická hra. Fantastický herci. Bravó..... Strašne sa mi páčil Ilja Racek.......Veľký zážitok 100%.(20.11.2010)
-
Bohemák
Když se smíříme s faktem, že Na Vinohradech se bude dělat z 90% divadlo pro velmi široké a lidové vrstvy, tak zaplaťpánbůh za tyhle duchaplnější kousky se skvělými herci.(22.11.2010)
-
René
:) A i nějaká ta slza ukápla.(21.11.2010)
-
klima777
Starší herci excelují (klobouk dolů) a sypou z rukávu repliky opsané ze života (krutě skutečné, drsné a vtipné až k pláči). Ovšem pokud se vžijete do postavy Nicholase, není to také žádná legrace. Mezigenerační konflikt je fenomén zapeklitý a vyžaduje nesmírně citlivý přístup. Každý má totiž kousek pravdy, což může být za jistých okolností těžko snesitelné. Inu, co je v domě, není pro mě (a nemyslím to nikterak zle). Ostatní nechť klidně přidají dvě hvězdičky.(21.11.2010)
-
Candida
Dávám maximum hvězdiček - ne že by byla inscenace bez chybičky, ale jednak excelentní výkon všech herců++), jednak velmi dobře napsaná hra pro herce zralého věku, a takových her opravdu není mnoho! AD:Blofeld - afektované projevy prarodičů hned ze začátku hry opravdu jdou na nervy - pokud si divák neuvědomí, že jde o italskou rodinu s charakteristickým temperamentem!....Ápropos - asi jediná divadelní inscenace, která se odehrává v jediných kulisách bez přestavby a já si to uvědomila až dlouho po skončení představení! :-) ++) Klobouk dolů před Iljou Rackem - v 80 letech v takové kondici!(4.12.2010)
-
rohardy
nikdy jsem si nemyslel že prestižní divadlo jako je to Vinohradské vykrade hudbu z filmu Četa (Platoon).(20.11.2010)
-
KanoJJ
Úžasný, skvělý, úžasný. Nic jsem od toho nečekala, zapla jsem to v televizi jen náhodou a jak to dopadlo.. Brečela jsem teda pekelně, jako už dlouho ne a nenudila jsem se ani jednu vteřinu. A ty fóry se mi teda líbily hodně. Celá ta hra je tak strašně reálná! Některý části jako by byly přímo vystřižený z našeho obědu u babičky a dědy.(5.3.2011)
-
Ja.cek
Shodou okolností jsem hru viděl v divadle dva dny před jejím uvedením v TV. Televizní záznam nedokáže přenést celkovou atmosféru, takže hodnotím spíš představení jako takové. A tam není jiná možnost než 5*. Stará garda herců neuvěřitelně válí, je radost je sledovat.(21.11.2010)
-
PetrJulian
Když je současnými výrazovými prostředky zpracovávána v divadle hra současná, a taková je tato, tak mi to nevadí, na rozdíl od moderního pojetí klasiky. Toto pojetí bylo zajímavé, jediná věc, která mi vadila, byly hudební podkresy mluveného slova. Jednak byly dost hlasité a rušily slovo, jednak na divadle nemají co dělat, pokud nejsou přímo v ději (někdo pustí třeba gramofon). Hudba je úžasný vynález, ale nemusí být úplně všude.(9.2.2011)
-
Darriel
Střet generací, každá funguje jinak a težko říct, který je lepší. Množství narážek a vtipů pramení z reálných situací a jejich hustota s postupem času klesá. Naštěstí přibývá vážných a dojemných scén (povídání Ilji Racka je tak na sedm hvězd), nikoli samoúčelně, ale přirozeně a nevtíravě. Snad budu mít příležitost vidět i naživo.(28.8.2011)
